* Hřeším, hřešíš, hřešíme

Dnešní článek je spíše takový "kecací". Již nějakou dobu jsem svou pozornost začala zaměřovat na jednu z věcí, která se u vás na blozích často objevovala. A proto jsem se rozhodla pro krátkou úvahu na toto téma. Oč půjde? O hříchy. Má cenu na ně stále upozorovňova, trápit se jimi, či se za ně dokonce nějakým způsobem trestat? Ne!

Vy a vaše hříchy

U spousty z vás jsem si všimla, že se na vašich stránkách objevují červené řádky, ve kterých čtenářům sdělujete své prohřešky v daném dni. Nutno však dodat, že právě tyto ošklivé červené řádky jsou mnohdy negativním signálem pro váš mozek a vaše tělo celkově. Mozek si uvědomuje, že někde udělal chybu a velmi dobře si dané věci do budoucna zapamatuje. Už v dřívějším článku jsem se zmiňovala o tom, že není zcela vhodné svému mozku dávat pokyny typu "Nesmím udělat chybu!", "Nedokážu to." a další, ale snažit se to nahrazovat slovními spojeními jako "Vše udělám správně.", "Mám na to!" a podobné. Pokuste se nad tím trošku popřemýšlet. ;)

Hřeším, hřešíš, hřešíme

V tomto článku bych se ráda zaměřila na prohřešky nás všech. Nikdo z nás není bezchybný, proto je třeba se na to dívat s nadhledem a brát to sportovně. Nevím, jak ten svůj červený prohřeškový řádek vnímáte vy, ale pokaždé, když ho na vašich blozích zahlédnu já, působí na mě velmi negativně. Vnímám ho zkrátka jako něco, co signalizuje vaši chybu, vaši nedokonalost, vaše zklamání ze sebe samého/samé. Chápu, že mnozí z vás mají pocit, že tento řádek je jistým selháním, chybou, která se nedá napravit, a která byla nenávratně udělána. Jenže ono tomu tak není. Jsou to pouze zažité předsudky, je to váš osobní dojem. Na druhou stranu musím uznat, že pro mnohé mohou právě tyto signalizující rudé řádky znamenat jistou motivaci, a to především kvůli tomu, že se právě těchto chyb do budoucna budete snažit vyvarovat, že zkrátka již více nebudete chtít mít tyto řádky ve svých příspěvcích. I přes to všechno si myslím, že pokud jste něco, co se vám posléze příliš nelíbí, udělali, pokud jste např. snědli právě tu tyčinku Snickers, kterou jste si na začátku svého hubnoucího plánu zakázali, tak jste to zkrátka udělat chtěli. Tělo se vás mnohdy neptá, jestli smí nebo nesmí, důležité je si proto uvědomit, že vše záleží na vašem mozku, na tom, jaké pokyny váš mozek vyšle vašemu tělu. Snažte se naučit ho ovládat.

Pozitivní přístup

Pokud už k nějakému takovému osobní selhání u vás dojde, snažte se to nevnímat jako něco tragického. Člověk má tendenci poté zatracovat sám sebe, což uznejme, opravdu není ta správná cesta. Pokuste se to brát jako krok vedle, který jste udělali nedopatřením, ale nehledejte problémy tam, kde nejsou. Jak se říká "Chybami se člověk učí." Chápu, že pro mnohé z vás je velká katastrofa, když si na oběd místo brokolice s brambory dáte vepřový řízek a hranolky, ale jistě jste k tomu měli své důvody, ať už jsou jakékoliv. Důležité je se naučit vnímat všechny vaše činy jako součást vašeho já. 

Neřiďte se zaručenými recepty

Spousta z vás má nutkání zkoušet všechny zaručené recepty na hubnutí, které jsou právě in. Říkám vám, vykašlete se na to. Existuje velká spousta odborné literatury, ve které najdete krásně shrnuty pravidla zdravého stravování a všeobecně zdravého životního stylu. Nač se trápit mléčnou dietou, když stejně naberete shozená kila zpět? Pokuste se zůstat neovlivnění všemi těmi žvásty na stránkách pro ženy, vykašlete se na přízemní názory vašich kamarádek, které vás zasvěcují do těch nejnovějších diet podle hollywoodských hvězd. Jděte svou vlastní cestou, najděte si věrohodné materiály, podle kterých se naučíte zdravě žít. Vězte,  že zdravý životní styl je běh na dlouhou trať. Není to o tom, že vám někdo předloží seznam toho, co smíte, co nesmíte, co musíte, co nemusíte. Důležité je se aktivně zapojit. Jde přeci o vaše tělo, proto musíte projevit zájem. 

Já a mé prohřešky

Nic z toho, co neudělám úplně dle svých představ, rozhodně nevnímám jako svou osobní chybu. Snažím se k tomu stavět s nadhledem. Mám takový názor, že pokud jsem to udělala, tak jsem to tak zkrátka udělat chtěla, a nic se na tom nezmění ani poté, co danou věc učiním. Dalším důvodem k prohřeškům může být prostá slabost, nedokázala jsem se ovládnout, podlehla jsem. Opravdu to není nic nepřirozeného, stává se to dnes a denně, a to i lidem, kteří mají silnou vůli. Občas si říkám, že se možná člověk ani ovládnout nechce. :)) Rozhodně se však kvůli svým chybám v oblasti zdravého životního stylu nezačnu stresovat, netrápím se, ani nemám výčitky (nebo se alespoň snažím je nemít :)). Řeknu vám, kousek čokolády nebo jeden den odpočinku navíc mě opravdu nezabije. Naopak si ve chvílích, kdy své zásady poruším, říkám, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Snažím se dělat věci tak, aby vyhovovaly hlavně mě a mému tělu. Mám chuť na něco sladkého? Proč bych si kousek nedala. Nechce se mi dnes cvičit, protože jsem si předevčírem dala pořádně do těla, a jsem z toho stále unavená? Prostě si ještě odpočinu. Zkrátka si chci svůj život přizpůsobovat sama sobě, chci cvičit dle svého tréninkového plánu, chci jíst dle svých chutí a nálad, chci se zaměřovat pouze a jedině na sebe a své tělo. Proč bych se měla trápit tím, že má kamarádka v tomto týdnu cvičila již 4x a já teprve 2x? Proč bych se měla tlouct do hlavy za to, že ona celý měsíc nesáhla po čokoládě a já už ji měla 3x? Ne! Nenechte se ovládat ostatními, přizpůsobte si vše pouze sobě, nekopírujte ostatní. Vždyť je to váš život, vaše tělo. Proč mu budete nutit něco, co mu nevyhovuje? Proč se pořád řídíte podle ostatních? Chutná vám ovesná kaše více s cukrem? Lžička cukru navíc přeci ještě nikoho nezabila. Nenuťte si umělá sladila, když vám nechutnají. Naučte se kompromisům, experimentujte, poznávejte své tělo, žijte si svůj život!

Co z toho plyne?

Nerada bych tímto článkem někoho nabádala k tomu, aby si denně dával čokoládu, cpal se hamburgery, lil do sebe skleničky vína a za rohem pokuřoval cigarety, protože to přeci ještě nikomu neuškodilo a jednou za čas, proč ne. Vy víte, že toto není ta správná cesta. Účelem tohoto článku bylo, abych vám sdělila svůj názor na vaše červené řádky, které si často tolik vyčítáte a jste z nich tolik nešťastní. Není důvod. Každý dělá chyby, proto se naučte těch chyb dělat méně, naučte se, jak těm chybám předcházet. Říkala jsem to již v předcházejících článcích, ale toto heslo je prostě tolik výstižné, že si ho neodpustím ani na závěr toho dnešního příspěvku. Naučte se vnímat hlas svého těla, neřiďte se jen hlavou, ale hlavně svým srdcem.

Co vy a vaše hříchy? Jak je vnímáte, jak se k nim stavíte?

Hezkou sobotu!

Kriss