* 1.2.2013

Pravidelně se u vás objevují "deníčkové příspěvky", jak jsem si je dovolila nazvat. Jde o rubriku, do které přispíváte některé denně, některé několikrát za týden, některé párkrát za měsíc. Musím uznat, že své kouzlo mají, i když nejsem přímo ten "deníčkový" typ. Sbližují. Dovolí vašim čtenářům, aby nahlédli do vašeho nitra. Třeba se mi také podaří splodit alespoň pár zápisků, které vám trochu přiblíží mě a můj život. Nečekejte žádné romány, chci se soustředit pouze na dvě nerozlučné věci - mě a zdravý životní styl. :))

Dneska jsem si trošku zavzpomínala...

Při pohledu na své první letošní shrnutí jsem si říkala, že jsem opravdu mohla přidat některou z fotek, abyste měli představu, jak moje postava vypadá. Chtěla jsem ovšem něco v duchu "před" a "po". Jenže jsem zjistila, že nic takového neexistuje. Má postava se dobré čtyři roky nemění. Pokud se podívu do ještě hloubější historie, zjišťuji, že jsem nikdy s váhou problémy neměla. Poděkovat za to mohu svým rodičům, díky kterým jsem tak bezvadně vysoká, krásných 177 cm. S váhou už to u nich sice tak slavné není, ale evidentně jsem se ani "nepomatila", ani "nepotatila", protože se aktuálně držím na pěkných 65 kilech, které jsou adekvátní vůči mé výšce, alespoň myslím.

Proč jsem tedy začala blbnout s různými dietami? Upřímně, sama se za to občas tluču do hlavy, jak jsem jimi mohla být tak posedlá. Ale znáte to, éra puberty poznamenala každého z nás, takže ani já jsem nebyla výjimkou. Štíhlé modelky se na vás usmívaly z časopisů stejně tak jako dnes. Proto jsem si začala připadat nehezká. Mohu vám však s jistotou říci, že ačkoliv jsem si tento "fakt" uvědomovala, v pubertě máte zcela jiné starosti, alespoň já je tedy měla. 

Většina z vás měla spoustu důvodů k tomu, proč začít se zdravým životním stylem, proč začít cvičit, proč nejíst sladké, proč nakupovat zdravé potraviny a mnoho dalšího. Jaké byly ty mé? Jak jsem se vůbec stala zdravým životním stylem posedlá? Jednoduše. Tak jako alkoholik spadne do bludného kruhu s vodkami, pivy či rumy, tak jako drogově závislí potřebují své pravidelné dávky pervitinu či heroinu, tak jsem se já stala závislá na cvičení. V 1. ročníku na střední škole jsem začala mít vážné problémy se zády. První známka toho, jak mě ničilo neustálé vysedávání u počítače, to šílené nicnedělání mi huntovalo tělo, sama sobě jsem tím ubližovala. A tehdy jsem si řekla dost! Můj ortoped mi předepsal rehabilitace, kam jsem pravidelně na půl hodiny týdně docházela. Ano, ubohá půlhodinka, JE to málo, ale tehdy mi těchto neuvěřitelně dlouhých 30 minut bylo nesmírnou úlevou. Přiznám se, že cvičení doma jsem flákala, přestože mi ho na poliklinice doporučovali. Prostě jsem neměla čas. Teď bych si za to nafackovala. Nu život běžel dál. Já si po dobu pár měsíců docházela na rehabilitace, ale tím to skončilo.

Bolesti se objevovaly stále, jak nečekané. Nevím, jestli jsem byla tak naivní, že jsem si myslela, jak mi pár měsíců cvičení změní život a já už nebudu trpět. Samozřejmě jsem trpěla i dále. A tehdy to mělo své pokračování. Začala jsem přemýšlet sama nad sebou. Tentokrát už mě k tomu nenutila jen bolest zad, ale také pohled na mého tehdejšího a zároveň současného přítele. Najednou začal se sebou něco dělat. Pravidelně chodil do posilovny, začal odmítat tučné a nezdravé jídla, přehodnotil své životní priority, začal žít zdravě. Řeknu vám, tehdy mě to pěkně nahlodalo. Byla jsem pitomá, když jsem mu vyčítala, že nám tou svou posilovnou krade společný čas, samozřejmě tomu tak nebylo. Byla to prostě závist. Dokázal něco, na co jsem se já nezmohla. Dokázal se něčemu věnovat pravidelně, dokázal se omezit, dokázal si zpevnit svoje tělo, dokázal nabrat svaly, dokázal ze svého těla udělat sexy tělo. To mě motivovalo. Chtěla jsem mu, ale také sobě, dokázat, že mám také tak pevnou vůli, abych se něčemu dokázala dlouhodobě věnovat.

Prvním zlomem bylo jaro 2011, kdy jsem po více jak dvou letech zkontaktovala svou bývalou spolužačku. Na internetu v seznamu přihlášených lidí na lekce fitboxu jsem si všimla, že se tam občas objevovala. A už to bylo. Stála jsem před fitcentrem a říkala si, že se ještě mohu vrátit. Co když to nezvládnu? Co když se tam složím? Co když zklamu sama sebe? Poslední otázka mě utvrdila v tom, že chci sama sobě dokázat, že to prostě zvládnu. Samozřejmě, že jsem to zvládla. S jazykem až na vestě jsem si celou hodinu "odcvičila", dalo-li se to tak tehdy vůbec nazvat. Znáte to, když jste poprvé na nějaké lekci a pohyby ještě nemáte tak vychytané. Ale vše chtělo svůj čas, který jsem svému tělu s radostí dopřála. A tak začala má posedlost s fitboxem. Celé léto 2011 jsem na lekcích byla pečená vařená, líbily se mi pokroky, které se dostavovaly. Neuvěřitelně se mi zpevnilo tělo, narostly svaly na rukou a hlavně(!!!) ustala bolest zad. 

Když už mě po chvíli fitbox omrzel a já neměla dostatek času na pravidelné dojíždění do města, rozhodla jsem se začít cvičit doma. Nejprve jsem hledala inspiraci na internetu, ale žádné z internetových stránek zaměřených na cvičení mě neoslovily. Až v časopisu Fitness jsem se našla. Nějaký čas jsem se věnovala domácím tréninkům s lehkými činkami, gymnastickým míčem a svou vlastní váhou. Po nějaké době jsem objevila cvičení s Jillian a už byla ruka v rukávě.

Mám za sebou Ripped in 30 a aktuálně se věnuji Body Revolution opět s pověstnou Jillian. Ta ženská mi změnila život, to vám povídám. Jestli s sebou časopis Fitness přinesl mé první úspěchy, tak Jillian je ještě znásobila. Vidím, že její programy jsou skutečně efektivní a hlavně mě naplňují. Těším se na každou minutu po jejím boku. ♥

Co se týče stravy, s tou to nikdy až tak slavné nebylo. Prostě jsem ji neřešila. Sem tam jsem vyzkoušela nějakou zdravou potravinu, ale zase rychle jsem ji odložila, protože mi většinou nechutnala. Nyní už se snažím soustředit na to, co si dávám do košíku, co vůbec strčím do své pusy. Nechávám se inspirovat vámi, kteří milujete zdravé potraviny, proto si v brzké době sepíšu seznam a vydám se do obchodu se zdravou výživou.

Tak si to pěkně shrneme. V rámci dnešního trošku více osobního článku jste se mohli dozvědět, že ke cvičení jsem se dostala hlavně "díky" zdravotním problémům a mému příteli, který mě svým odhodláním a vůlí dokázal přimět k tomu, abych se něčemu pravidelně věnovala. Ve cvičení jsem se rozhodla pokračovat také z toho důvodu, že jsem se postupně začala zlepšovat a mé tělo se začalo měnit, narostly mi svaly, zpevnila se mi postava, cítím se lépe než kdykoliv předtím. Z původních 2kg činek jsem přešla na 5kg, dokoupila jsem si další pomůcky jako kettlebell, gumový expandér či podložku. Zakoupila jsem si také svůj první protein, který ke cvičení zkrátka patří a už si to bez něho neumím představit. :)) Co se týče stravy, naučila jsem se jíst zdravě, dokážu si odpustit zbytečnosti jako sladkosti či milované brambůrky. Konečně jím pravidelně, většinou 5-6x denně, dle potřeb mého těla. Chtěla bych podotknout, že rozhodně nehubnu, takže jím normálně, nesnižuji svůj energetický příjem, ani ho nijak nepřizpůsobuji tomu, aby mé tělo hublo. Snažím se o nárůst svalové hmoty a postupné formování postavy. Nějakou záhadou jsem z původních 70 kg, které jsem měla v březnu 2012 shodila pro mě neuvěřitelných 5 kg, asi to bude tím pohybem. Teď se mi váha nemění, takže doufám, že si ji udržím a jen si budu hrát s tvary mého těla. :))

Má nynější životospráva: 

• cvičím 3-4x týdně, podle času
• jím 5-6x denně, snažím se zdravě
• po každém cvičení piju protein
• snažím se nabrat svalovou hmotu
• nic si neodpírám
• nehubnu

Při založení těchto stránek jsem psala článek, jak jsem vůbec začala se sportováním, ale není tolik osobní jako tento, každopádně pokud vás zajímá, čemu všemu jsem se stihla věnovat, i když je většina popsána zde, můžete se mrknout. ;) 

Proč jste se se zdravým životním stylem začali kamarádit vy? 

Snažíte se zhubnout, nebo vám vaše váha vyhovuje a pouze tvarujete?

Kdo je vaší inspirací?

Přeju vám krásné páteční odpoledne!

Kriss