* Mé slabosti

Postupem času jsem zjistila, že mít slabosti vůbec není na škodu. Právě vaše slabosti vás dokáží popohnat k tomu, abyste na sobě více pracovali, abyste se jim naučili odolávat, abyste jim nevěnovali tolik pozornosti. Nikdo není dokonalý a vy to velmi dobře víte, proč si tedy něco namlouvat? Pojďte si přečíst, co trápí mě?

Ráda bych navázala na úvodní věty. Nemám ráda lidi, kteří se trestají za své slabosti. Je přeci jasné, že každý z nás má nějaké chyby, na které zrovna není pyšný, ale mnohdy s nimi příliš nezmůže. Důležité je si uvědomit, že vaše slabosti vám mohou být neuvěřitelně přínosné. Ptáte se proč? Donutí vás, abyste se zlepšovali. Proč? Protože je tolik nemáte rádi a chcete se jich zbavit. Vězte, že kdybyste byli dokonalí, nebylo by nutné se neustále zlepšovat, neměli byste na čem pracovat, důvody pro cvičení a zdravý životní styl by byly pryč. A právě proto máme své slabosti, nedokonalosti, negativa, nazývejte si je jak chcete, však vy moc dobře víte, o čem je řeč. :))

Chtěla bych vám říct, že ačkoliv se od odstatních přeci jen v mnoha věcech liším, v něčem jsem jim stále podobná. V nedokonalosti. Mám své chyby, které nemám ráda a rozhodně na ně nejsem pyšná, ale nebojím se o nich mluvit.

Co mě trápí, co mi dělá potíže?

Sladkosti. Občas se prostě neovládnu a nějakou tu sladkost si dám. Přiznám se, že dříve to bylo mnohem horší, sladké jsem jedla denně a hned několikrát. Důvod byl prostý. Pokud byly sladkosti na dosah, jedla jsem je. Jakmile se přestaly kupovat a zásoby zmizely, zmizela i chuť na ně.

Lenost. Stane se, že někdy nemáte náladu na cvičení, proto si radši poležíte v posteli. Dříve mě tento problém pronásledoval více, dnes už se dokážu vyhrabat z postele a jít si odmakat svůj trénink, ale vězte, že nebylo jednoduché naučit se disciplíně. Teď mi spíš přijde, že jsem líná při trénincích, přestože vím, že bych si nemusela video s Jill zastavit, že bych to dokázala bez přestávky, zastavím ho. Jaký je důvod? Babo, raď. :))

Únava. Velmi podceňuji svůj spánek, ačkoliv velmi dobře vím, jak je pro aktivního jedince důležitý. Občas spím jen 5 hodin denně, což je dost málo. Moje tělo mi to vracelo i s úroky. Teď mě spíš trápí fakt, že i když spím dostatečně, únava se přeci jen dostavuje. Není to pravidelné, ale je to! Pravděpodobně to bude intenzivnějším a pravidelnějším cvičením, tak snad se to dá brzy do pořádku.

Pitný režim. I když čtu několikrát do týdne na různých serverech, jak je důležité pít dostatek vody, prostě se mi nedaří své tělo donutit, aby pravidelně pilo. I když se musím pochválit, zlepšila jsem se. Pořád to však není dokonalé a takové, jak by správně mělo být.

 

 

Výčitky. Ačkoliv vím, že vše dělám tak, jak mám, občas se prostě neubráním výčitkám. Komu vyčítám? Sama sobě. Nejčastějši se vztahují k tomu, že jsem přeci jen za ten týden mohla odcvičit více workoutů, že jsem si na zátěži mohla malinko přidat, že bych měla přidat více kardia apod. Však to znáte.

Nohy. Na tuto partii svého těla opravdu nejsem hrdá. Vytáčí mě pohled na má stehna obalená tukem. Dobře, možná to nebude úplně nejhorší, ale k dokonalosti mají opravdu daleko.

Zrcadlo. Nevýhodou naší chodby je, že je v ní velké zrcadlo, do kterého mám tendenci se podívat pokaždé, když kolem něj projdu, a to kolem něj projdu denně opravdu často. Asi se ve mě občas probouzí narcismus, protože mám tendenci si při procházení kolem nadzvednout tričko a zkontrolovat svaly na břiše. :))

Mluvení. V poslední době jsem se začala o cvičení, zdravé stravování a zdravý životní styl vůbec zajímat intenzivněji. A protože jsem ve společnosti mých přátel krapet výřečnější, neubráním se rozhovorům na toto téma. Přiznávám, že každý to holt nežere tolik já, takže se budu muset brzdit, abych s tím lidem za chvíli nepřerostla přes hlavu. 

  

 

Pedantství. Od té doby, co se aktivně věnuji cvičení a zdravému jídlu mám tendenci komandovat všechny kolem. Ne, že by to byly ostré výtky, jedná se spíše o rady. V té chvíli se ze mě stává pedant, který poučuje všechny kolem. Nutno dodat, že oni to občas opravdu potřebují.

Náladovost. Všeobecně mám ve dnech, kdy cvičím, daleko lepší náladu než v ty dny, kdy mám volno. Jasně, endorfiny hrají svou roli. Naneštěstí se stává, že i v těch "lepších" dnech jsem dost napružená a nemám sílu se s kýmkoliv vybavovat. Zjišťuji, že mě začínají obtěžovat jakékoliv poznámky na můj životní styl typu "Už to přeháníš." "To nejíš nic nezdravého?" "Podívej se na sebe, jak jsi hubená." a spousta dalších. Lidi, prostě si žiju jen jiný život než vy, to je to, co vám činí takové potíže.

Přísnost. Jakmile jsem na svém těle začala vidět první výsledky, přišlo mé nové já. Mé já, které bylo zároveň mým imaginárním trenérem. Občas na sebe dokážu pořádně zařvat. Vím, že jsem na sebe v poslední době stále tvrdší, ale holt nad sebou potřebuju mít pevnou ruku. Přiznám se, že když jsem párkrát mlela při cvičení z posledního, ukápla i slza. :))

Necitlivost. Od té doby, co cvičím, cítím se vnitřně i povrchně více odolnější. S tím jde ruku v ruce necitlivost. Občas jsem sama k sobě nelítnostná, ale nejen k sobě. Má duše jakoby se zocelila a mé tělo se stalo neprostupným. Dokážu překonat bolest, i když by se nemělo zacházet za hranice. Upřímně, občas zajdu i tam. 

Jaké jsou ty vaše nedokonalosti? :))

Hezký zbytek neděle!

Kriss