* Jak se z toho nezbláznit

Říkala jsem si, že je čas na článek trošku psychologicky zaměřený. Nejsem odborník, abych zacházela do úplných podrobností, každopádně bych ráda přispěla svými názory, svými pohledy na dané věci, když už se nacházíte a pravidelně čtete mé stránky, tedy stránky o mě, mých zájmech, mém životě. A čemu, že se chci v dnešním příspěvku věnovat? Nejrůznějším vlivům, které na člověka působí v průběhu té nekonečné a mnohdy celoživotní cesty za vysněnou postavou a pevným zdravím.

"Nemáš na to."

Přesně tuto větu jsem mnohdy slýchala ze všech stran, i když ne tak doslova. Nikdo se neodvážil říct to nahlas, ale já cítila z pohledů těchto lidí, že mnou opovrhují. 

Když se na to dívám s odstupem času, pochopila jsem, že nešlo o nic jiného, než o čirou závist. Tak už to prostě v životě bývá a já mám pocit, že obzvlášť v ČR mají lidé tuto ošklivou vlastnost v povaze. Tady holt člověku není nic přáno. Je mi kolikrát do pláče z ubohých komentářů u fotek na fb, kde jsou na fotkách lidé, kteří se rozhodli se svou postavou něco dělat, proto vkládají své proměny s fotkami před a po. O jaké komentáře se jedná? Zase o ty typicky české - "Je to fake." "To není ta holka/ten kluk." "To je upravené přes Photoshop." "Toto nemohla dokázat." a hromada dalších. Lidi, vážně máte zapotřebí toto někam psát? Většinou se jedná o jedince, kteří nejsou schopni zvednout zadek od počítače nebo si jednou odpustit rychlý oběd v McDonaldu. Takové lidi vážně lituju.

Je důležité vydržet

Je velmi složité, přijmout všechny rány a nepěkné připomínky okolí, ale nejdůležitější ze všeho je vydržet. Pokud sami sebe přesvědčíte o tom, že máte na to, abyste shodili, abyste si vybudovali svalnatou postavu, abyste konečně začali jíst zdravě, abyste dokázali omezit to a tamto, je důležité přesvědčit sebe samotné. Svým pánem jste vy a nikdo jiný. Jak už jsem mnohdy říkala, nikdo za vás tuto práci neodvede. Nikdo nezvedne zadek a nepůjde za vás běhat, nikdo za vás nebude baštit zdravé dobroty, zatímco vy se budete cpát čokoládkami, nikdo za vás nebude dřít v posilovně, nikdo za vás nebude vyhazovat cigarety a odmítat alkohol. Vše je o disciplíně, vůli a životnímu řádu, který si sami musíte nastolit.

Nauč se to vnímat jako styl života

Velmi obtížné pro mě bylo pochopit, že veškerá ta snaha, ať už se týkala zdravého stravování nebo aktivního pohybu, se stala součástí mého života, ať jsem chtěla nebo ne. Už to nebylo jen příležitostné sportování pro zahnání nudy, nebylo to o tom, že jsem si jedno odpoledne odpustila kousek čokolády. Pochopila jsem, že tímto způsobem chci žít, že se tomuto stylu života chci věnovat dlouhodobě, ba dokonce celoživotně.

Hlava nám mnohdy činí ty největší potíže, mnohdy nás brzdí a nedovolí nám zajít tak daleko, jak si přejeme. Všechno je to o psychice, a tohoto názoru se jen tak nepustím. Sama jsem si to xkrát vyzkoušela. Není to o těle, že by se bránilo, když mu najednou začnete odpírat dobroty, které jste si až do té doby dopřávali denně. Jde o to, že se brání hlava. Hlava nechce, abyste ty laskominy tělu sebrali. A proto jsem se rozhodla vyhlásit válku své mysli, i když mě kolikrát pěkně potrápila.

 

Pocity méněcennosti

Odjakživa jsem trpěla úzkostmi, nakonec i má povaha tomu napomáhá, protože jsem od přírody flegmatická melancholička, která se ráda utápěla ve vlastním smutku. Živě si vzpomínám na dny, kdy jsem se dokázala trápit vlastními, ale i cizími neúspěchy a strastmi. Musím podotknout, že na tyto dny nevzpomínám až tak ráda, i když měly své kouzlo.

Dnes už je ze mě spíše flegmatická sangvinička, protože se mnohé v mém životě změnilo. Díky cvičení a zdravé stravě jsem našla další smysl mého života, který mě stále žene kupředu. Abych však nezapomněla, ta melancholie k mé povaze stále patří, takže i pocity méněcennosti se vrací. Každopádně už to nejsou banální důvody, které se objevovaly v období puberty. Nyní se vše točí právě kolem zdravého životního stylu. Občas mám pocit, že bych prostě mohla makat víc, že bych se mohla snažit víc, že bych dokázala větší věci. Ale znáte to, vše má svůj čas. :))

"Nepřeháníš to?"

Když si občas postávám před zrcadlem, hraju si s myšlenkou, zda už to neženu do extrémů, zda se opravdu nesleduju příliš často, zda ta kontrola přeci jen není příliš častá. A řeknu vám to tak. Jsem perfekcionistka. Puntičkářka se vším všudy, která má ráda všechno pod kontrolou. O svém pozorování se v zrcadle jsem se už v několika článcích zmínila. To je jedna úchylka, které bych se do budoucna ráda zbavila. Nesledovat se tolik. Totéž platí o neustálém stoupání si na váhu, i když tohoto handicapu se mi podařilo dočasně zbavit. Jak se všude píše (a jak to i já sama moc dobře vím), váha nehraje roli. A na to, abych se furt přeměřovala, nemám nervy, takže žádné každodenní vytahování krejčovského metru vážně nehrozí. :))

Když si občas musím poslechnout od své rodiny či blízkých narážky na to, že už to vážně přeháním (jak se sportováním, tak se stravou), nutí mě to k zamyšlení nad sebou samotnou. Vždy jsem však došla k závěru, že mám vše dokonale pod kontrolou. Raději se ujišťuji i svého přítele, se kterým denně komunikuji, denně si povídáme o nejrůznějších věcech, takže sám vidí a dokáže posoudit (protože sám aktivně posiluje a zdravě jí), jestli už zacházím do těch pověstných extrémů nebo ne. On je takové mé zrcadlo. :)) Abych tady nebyla za tu nejvzornější, tak jsem několikrát byla pokárána, že to až moc řeším apod., ale znáte to, žádná ženská se sebou není nikdy úplně spokojená. Asi to k nám už patří.

Jedu na půl plynu

Závěrem bych ráda trošku pokárala všechny, kteří se do toho vrhli jen tak na půl. Chci promluvit do duše těm, kteří se dali na zdravý životní styl, tz. že začali zdravě jíst a pravidelně sportovat, ovšem má to ještě pár svých much. Ptáte se, co ještě může být za problém? Existují lidi, kteří do toho neumí dát všechno. Začali sice zdravě  žít, ale nedali do toho svou duši, zkrátka ještě mají pár vad na kráse.

Víte, i když se třeba spoustě z vás můj názor nebude zamlouvat, já na to prostě tak pohlížím, a jen tak ho nezměním. Nelíbí se mi, když někdo vytrubuje do světa, kdo ví jak zdravě nežije, jak papá tofu, sójové plátky, jáhly, nejrůznější a nejzdravější kaše, odtučněné tvarohy, jak aktivně cvičí několikrát do týdne, ale na fakt, že si u toho dá několik cigaretek denně, nebo si několikrát do týdne zajde na akce, kde spořádá velké množství alkoholu (prostě se ožírá), už jaksi zapomíná. Já vím, už jsem se vás zde ptala, jak se díváte např. na lidi, kteří konzumují alkohol, a spousta z vás psala, že to jako problém nevidí. Ale víte co? Mně to prostě nejde dohromady. :)) Vím, že zdravý životní styl není o tom, že musíte být abstinentem (i když mně se to zatím parádně daří), ale jde o principy, o zásady, o vůli a disciplínu. Já jsem zásadová až příliš, takže možná proto je můj názor až tak radikální. Mnozí budou oponovat tím, že příložitostná konzumace alkoholu nevadí. To pochopitelně ne (i když já si ho nedávám ani příležitostně :)), každopádně mi spíše vadí lidé, kteří alkohol ve velkém konzumují pravidelně. A teď co myslím tou pravidelností? Ku příkladu několikrát do týdne, nebo klidně i 1x týdně (edit: nemám tím na mysli deci vína apod. pidi množství ;)). To už je prostě jakýsi zvyk, rutina, které se daní jedinci drží. I když je pravda, že tu příležitostnou konzumaci alkoholu bych dokázala skousnout více než kouření, které bytostně nesnáším. O to víc nepochopím lidi, kteří si např. ještě před vstupem do posilovny zapálí, asi na kuráž nebo co. Stejně tak, když někdo prohlašuje, jak zdravě žije, přitom ho na akcích (nebo na ulici) nepotkáte bez cigarety.

Ať už je váš pohled jakýkoliv, já takovými lidmi tak trochu opovrhuji, tak trochu jim nerozumím, tak trochu je mi jich líto, že nemají vůli na to, aby si takové ošklivosti (no dobře, připít si na oslavě není žádná tragedie, nebuďme zase tak přísní :)) odpustili. Když už se řekne zdravý životní styl, tak si ho vybavím se vším všudy, ovšem pro cigarety a alkoholové dýchánky tam jaksi nenacházím místo. :))
  

Jaké jsou vaše postoje, názory, námitky?

Hezký vstup do nového týdne!

Kriss