* Má cesta ke cvičení

Říká se, že začátky jsou vždy nejhorší, což pochopitelně sama mohu potvrdit. Celá léta na základní škole jsem nehnula ani brvou. Tělocvik mě bavil, ale pohybu jsem se věnovala pouze v rámci dvou vyučovacích hodin týdně. Nebylo to mnoho, ale ani málo. Tehdy mi to vyhovovalo především kvůli tomu, že jsem měla jistě lepší "záliby" než sport.

Na konci ZŠ jsem se rozhodla vyzkoušet rugby. Okolí mě přesvědčovalo, že to není to pravé ořechové pro křehkou dívku, ovšem já si po každém tréninku připadala míň a míň zranitelnější. Ovšem ani rugby nebylo oním osudným zlomem. Brala jsem to pouze jako rozptýlení, odbourání zlosti a stresu z přechodu na střední školu. Nevím, zda-li mi rugby přineslo více užitku nebo problémů (doposud nemám v pořádku záda a tuším, že právě ono osudné období, kdy jsem si oblíbila tento drsný sport, jim byl velkou přítěží), ale jedno bylo jisté, nevydržela jsem se mu věnovat příliš dlouho. Byla to otázka sotva pár měsíců. Ani nevím, proč jsem s tím sekla, teď se za to mlátím do hlavy, jak ráda bych si zaběhla, zahrála si hru tělo na tělo, zbavila se přebytečných emocí...

Teprve střední škola s sebou přinesla první změny. V polovině roku 2011 jsem se konečně našla! V červnu jsem se naprosto oddala fitboxu. Vynahrazoval mi rugby v plné šíři, ba dokonce mi dával něco víc. Na každý trénink jsem chodila natěšená, přestože první hodiny ve fitcentru byly nic moc. Trenérku jsem proklínala, ale stále jsem se nevzdávala. Přestože ani po prvních trénincích se má fyzička až tolik nelepšila, nepolevila jsem. A právě zde byl učiněn jeden z mých prvních kroků na té správné cestě. ODHODLÁNÍ. Bavilo mě to. Co na tom, že mi to nešlo tak jako trenérce. Přestože jsem nikdy neudýchala celých 45 minut vkuse, bez jakýchkoliv výčitek jsem si dala přestávky dle svých potřeb. Nepřeceňovala jsem své síly. Tato naprostá posedlost fitboxem mi vydržela celé léto. Byla jsem pravidelným cvičícím téměř 3x týdně. Ať už ostatní ve čtyřicetistupňových vedrech leželi u vody a pili vychlazenou limonádu, já se potila do krve ve fitcentru. Po každé takové propocené hodině jsem s úsměvem odcházela domů. To blaho bych přála všem, které ho doposud nezažily.

Éra fitboxu na chvíli utichla. Přišel jeden z důležitých mezníků v mém studentském životě, maturita! Na začátku 4. ročníku jsem začala mít obavy, že nedokážu sloučit dvě věci, fitbox a učení. S tréninky jsem nepolevila, stále jsem se snažila pravidelně chodit, abych také zabránila případným stresům ze samotné zkoušky dospělosti. A právě v listopadu 2011 jsem si jednou při cestě z tréninku koupila v novinovém stánku časopis Fitness. Cestou domů jsem ho stihla celý prolistovat a bylo jasno - fitbox musím omezit, začnu s domácím posilováním. Viděla jsem to jako dobrou alternativu, nevzdala jsem se své vášně, pouze si omezila trénink na 1 týdně, což mi zpočátku vyhovovalo, a vrhla se na domácí posilování podle časopisu Fitness. 

Byl to nejhorší a zároveň nejlepší podzim v mém životě. Podzim plný odříkání, výdrže, pláče, naříkání, osobních rekordů a hledání sebe samé. Posilovat doma z vlastní vůle, to nebylo jen tak. Zvednout zadek, sbalit tašku a jít na autobus, aby mě dovezl do města na trénink fitboxu, to byla oproti domácímu posilování opravdu hračka. Musím však podotknout, že jsem stále věřila tomu, že nic není nemožné, proto jsem si otevřela časopis, pustila oblíbenou hudbu a začala cvičit dle foto předloh. Pamatuji si svůj první domácí trénink, kdy jsem začala pochybovat sama o sobě, zda-li toto zvládnu. Ono donutit se cvičit doma, to není jen tak. Vážně to není snadné a já si to velmi dobře uvědomovala. Naštěstí se u mě projevila další skvělá a důležitá věc. VÝDRŽ. Podporovala jsem se všemožnými články v časopise, který jsem si následně objednala jako předplatné, abych tak měla přísun nových cviků každý měsíc. Musela jsem do toho investovat nějaký ten peníz, gymnastický míč ani činky nebyly zadarmo, ale investice se vyplatila (používám tyto pomůcky i dnes). V zimě už se dostavovaly výsledky, cítila jsem, že mé tělo se zpevňuje, další skvěla inspirace k tomu, abych nepolevila. Takto cvičit (s pár odmlkami, kdy jsem měla pocit, že už prostě nemohu dál) jsem vydržela do jara, kdy přišla ona osudná chvíle, intenzivní příprava k maturitě. Ani tehdy jsem však nepolevila, zjistila jsem, že cvičení mě odprošťuje od hrůzných myšlenek na to, že bych maturitu neudělala. Když bych to teď měla zrekapitulovat, mám pocit, že jsem více cvičila, než se učila. :D Světe div se, maturita byla za mnou a začaly mi nejdelší letní prázdniny. A abych se náležitě odměnila, dala jsem si od cvičení pohov.

Po nečinném létě jsem si před nástupem na VŠ řekla, že bych své zvyky měla opět obnovit. Cvičení podle časopisu už mě však přestalo naplňovat, proto jsem začala hledat něco lepšího, něco více inspirujícího, něco, co mě dokáže nakopnout. V polovině září jsem začala cvičit s onou populární Jillian Michaels. Musím dát za pravdu všem, které to říkaly hned na začátku. ANO, je prostě úžasná! Na rozjezd jsem si dala program Ripped in 30. Považovala jsem se přeci jen ve fitness světě za zběhlejší, začátečnice jsem rozhodně nebyla, proto jsem oželela tolik vychvalovaný 30 Day Shred, který je určen především úplným začátečnicím. Musím říct, že můj život a mé touhy byly opět naplněny. Díky Jillian se mi neuvěřitelně zvýšilo sebevědomí, nepřidám si už jako "dřevo", jsem na sebe hrdá (a doufám, že právem :))). Ripped in 30 jsem úspěšně dokončila a vrhla se na Body Revolution (momentálně startuju 4. týden).

Chtěla bych všem, které se nemohou dokopat k tomu, aby se sebou něco začly dělat, vzkázat: "Nebojte se toho! Naučte se překračovat své hranice. Ten pocit, kdy jste na sebe právem hrdé, vážně stojí za to. Vykašlete se na okolí, jděte si svou vlastní cestou. Nenechte se ovlivňovat dnešním konzumem, který vybízí k nicnedělání a ládování se ve fastfoodech. Naučte se mít rády své tělo a dopřejte mu to nejlepší, co mu lze dát. Sportujte, jezte zdravě. Ne kvůli mě, kvůli ostatním, ale kvůli sobě!"

Kriss

Připravuji články o:

• fitboxu
• časopisu Fitness - jak jsem podlehla kouzlu domácích tréninků
• Jillian Michaels
• Ripped in 30 - recenze 

a další...