sobota 1. března 2014

* Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.


Stále častěji čtu v nejrůznějších diskuzích stížnosti, jak lidé nemají čas věnovat se cvičení, chystání si jídla na celý den předem, jak nedokáží propojit rodinu, práci a posilovnu. Jenomže je to vždycky opravdu tak? Netvrdím, že jsem vytížená na úplné maximum, to jistě ne, ale také jako každý normální člověk mám své starosti, své povinnosti, své úkoly, kterými jsem denně zatěžovaná. Troufám si říct, že v týdnu se neobjeví ani jeden den, kdy bych si jen hodila nohy na stůl a nic nedělala. Jak se tedy se svým životem peru já? Jakto, že dokážu zkombinovat povinnosti s koníčkem?

Náhled do mého života...
Jistě není tajemstvím, že jsem studentka. A řekla bych, že v posledních dvou týdnech opravdu maximálně vytížená. Jó, kde jsou ty časy, kde jsem si do školy jezdila jen 3x týdně, a už to mi přišlo příliš. Teď tam pro změnu trčím pravidelně od pondělí do čtvrtka, a aby to bylo ještě zajímavější, tak klidně až do 8. hodiny večer. Máte někdo taky tak pozdě školu? Tento systém totiž vážně nepochopím, protože už z principu na posledních přednáškách hodně studentů usíná. 

Příprava na předměty musí být důsledná, každý týden na mě čeká spousta áčtverkových překladů, se kterými se mimo jiné zatím dost peru. Hromada (a ještě víc) slovíček už je samozřejmostí. Abych nezatěžovala hlavu jen těmi ruskými, naložili nám také v angličtině a polštině. Skáču radostí.  
Aby toho nebylo málo, během 3 měsíců musím zvládnout přečíst 15 knih. Že to nic není? Už jste někdy četli knihy od ruských autorů? Pokud ano, určitě víte, že kniha o 500 stránkách je rutina.
A třešnička na dortu? Vyučující jsou vkustku příjemní a ochotní. Je mi z té školy někdy až na blití, ale co nadělám. Jednou to byla moje volba, tak je mou povinností to teď přetrpět.

Ale abych nebyla tak děsně pesimistická, kromě školy mám pochopitelně i jiné zájmy jako třeba přítele. Mám toho nejbáječnějšího muže široko daleko. Nejen, že je mi neuvěřitelnou psychickou oporou v oněch perných studijních dnech, ba co víc, podporuje mě ve cvičení (sám si v tom frčí už víc jak čtyři roky), takže o osudovosti spojení s tímto mužem netřeba hovořit. Ostatně to už dávno víme, že k sobě patříme. A stejně jako nedávno psala Markétka, ani já nefňukám, když to nevyjde a nevidíme se třeba i dva týdny. Holt život je život a člověk se z toho nesloží (nebo alespoň já ne... a on také ne :)).

Mimo přítele mám doma krásnou dvouletou fenečku Kelly, která je mým balzámem na duši. Neuvěřitelně přátelský, milující a obětavý tvor. Bohužel nemám možnost s ní trávit tolik času, kolik bych si přála, ale o víkendu se snažím najít si třeba hodinku na společnou procházku. Sama vidím, jak pozitivně nás vzájemně naše přítomnost ovlivňuje. ♥

A protože žiji s rodiči a bratrem, mám doma ještě svou rodinku, se kterou také ráda trávím volný čas. Ano, dokonce si najdu čas i na ně, přestože mám milion dalších povinností. A protože jsem ta nejlepší sestra pod sluncem, které to šlo ve škole šlo vždycky na jedničky (no dobře, vždycky ne), vypomáhám mladšímu sourozenci (který je teď v neuvěřitelně praštěném věku) s angličtinou a dalšími předměty, na které rodiče nestačí. Občas si to dokáže krásně načasovat, když přijíždím domů v 9 hodin večer a čeká na mě jeho čtenářský deník, který se zrovna musí odevzdat druhý den. Ale co bych pro rodinu neudělala, že.


Kolem a kolem
Jistě si říkáte, co se těmito čtyřmi odstavci, ve kterých jsem vám stručně sepsala ty aktuálně nejzákladnější body mého života, snažím říci. A právě tento odstavec bude patřit tomu nejdůležitějšímu, tomu, proč tento blog vznikl a stále existuje. Zdravý životní styl. 
Program, od kterého se všechno odvíjí, je můj týdenní rozvrh. Ve škole, jak jsem již naznačila, bývám až do večera. Nejdříve se dostávám domů kolem 5. hodiny (a to jen jednou za 14 dní), jinak až kolem 7. - 9. hodiny. Volné mám jen dopoledne, i když i tak je docela krátké kvůli dojíždění, tzn. že kolem 10. hodiny už se musím přemisťovat směr škola. Jak je tedy možné, že posiluju, že zvládám spát 7 hodin, že si dokážu chystat jídlo na celý den předem, že si zvládnu udělat čas na rodinu, že mám prostor i na přítele a v tom nejlepším případě zvládnu zajít na procházku se psem? Je to prosťounké, že to už ani prostější být nemůže.

Spousta lidí si stěžuje, a dost možná, že mé úvodní řádky tak také vyznívají, že vzhledem ke všem těm povinnostem, které si musí během dne splnit, prostě nemají čas ani náladu na cvičení, krabičkování apod. Nicméně já si na svůj režim nikdy nestěžovala, pouze jsem se mu dokázala (a vlastně i musela) přizpůsobit. Pokud máte v životě nějaké cíle a priority, dokážete to také. Je důležité si to v hlavě dát do pořádku a vymyslet plán, jak všechno skloubit. Jde to, věřte mi. I když třeba nejsem vytížená nějak extra (přestože si myslím, že teď teprve víc poznávám dospělácký svět a starosti s ním spjaté), i když nejsem manažerka, která sedí v práci skutečně od rána do večera na zadku, i když nejsem matka 4 dětí, která neví, kam dřív skočit, pořád jsem průměrný člověk s průměrnými povinnostmi. Jó, kdybych tak byla milionářka a měla doma služebnictvo, které by mi chystalo vše potřebné, které by mě vozilo limuzínou do fitka, to bych si samozřejmě pochvalovala. Ale na druhou stranu jsem za svou vytíženost i ráda, protože jedině život vás naučí myslet sám za sebe, jinak to totiž v takových situacích nejde.

  
Jak to tedy dělám?
I když bych si teoreticky mohla vyspávat klidně i do 9 hodin, už v 6:00 vstávám, abych kolem 7. hodiny mohla vyrazit do fitka, kde následně strávím dvě hodiny. Poté směr škola, ze které se vracím mezi již zmiňovanou 7. - 9. hodinou večer.
Po večerním příjezdu ze školy si nachystám jídlo na druhý den (svačina, oběd, svačina, příp. večeře) a večeři. Spát jdu kolem 11. hodiny.
Jediný zcela volný den je pátek (jen párkrát za semestr budu muset na ranní přednášku marketingu), kdy se vidím s přítelem. Pokud se zadaří, jdeme si v průběhu týdne společně zacvičit, nebo u nás přespí o víkendu.
Víkend je pochopitelně také volnými dny, kdy bych moc ráda dala škole sbohem, ovšem ze všech stran na mě padají překlady, knihy, nejrůznější cvičení a učebnice. Ještě to není tak úplně horké, přeci jen je to po dvou týdnech teprve rozjezd. Děsím se toho, co bude následovat.
Neděle u mě (jako u spousty lidí) není oblíbeným rest day. Už před 9. hodinou stepuju před fitkem, abych se už za hodinku a půl mohla vracet domů. 
O víkendu je třeba pomoct i doma. Uvařit oběd, občas i pouklízet (i když od tohoto mě maminka pravidělne osvobozuje). Když se najde volná chvíle, po dlouhých 5 dnech se vidím i s tím zlatochlupým tvorem v kotci.
A kdy mám čas sama na sebe? Řeknu to upřímně. V takovém shonu se to moc nedá. Ráda bych si jen tak sedla k televizi (nebudu kecat, občas k ní sedám z lenivosti či totálního vyčerpání), jen tak čuměla do blba a nic neřešila. Ale řekla bych, že jsem se sama pro sebe obětovala. Čas sama na sebe, to je vlastně ona posilovna, kdy jsem jen já a činky. A víte, nikdy nebudu litovat toho, jakou cestu jsem si zvolila. S přáteli se vídám jen střídmě (i když jako asociál jich kolem sebe moc nemám), na akce moc nechodím (vlastně vůbec), studentský život nežiju tím úplně crazy stylem (o to pravé dobrodružství dle mých spolužáků přicházím), ale je mi to jedno, protože já si vybrala jiný život, ve kterém rozhodně nestrádám.




Dejte do toho všechno
Abych to nějak hezky shrnula, a abyste vlastně pochopili hlavní smysl sepsání tohoto článku. Chtěla jsem tím vším říct, že i když každý z nás má své osobní starosti, ať už jsou jakékoliv, ať už vám zabírají různé množství času, ať už jsou různě důležitá, ať už se týkají čehokoliv, nikdy byste neměli zapomínat sami na sebe. Máte nějaké koníčky? Bezva. Vmáčkněte je do svého nabitého programu. Už jen kvůli tomu, že budete chtít, to půjde. Oželte jiné věci, které vám nedělají takovou radost jako vaše skutečně zájmy a hobby. Nevymlouvejte se na nedostatek času na nachystání jídla na celý den. Vařte si předem a třeba i ve větším množství. Vždyť i tento způsob života je o jistém obětování se. Abyste dosáhli nějakých výsledků, musíte něco obětovat. Je to tak prosté, přitom spousta lidí neví, jak na to. Překonejte svou lenost a jděte si zacvičit. Uvidíte, že pokud si dokážete svůj plán dobře rozvrhnout, půjde to jako po másle. :)) Nenechte se zavalit každodenními starostmi, které mnohé uvádějí do depresí a permanentního stresu. Zastavte se a dýchejte. Mějte na paměti, že jedině VÁM patří prvenství ve vašem životě.




 PS: Nemyslete si, že šprtám od rána do večera. V pátek a sobotu večer se povinně odreágovávám u filmů, jinak bych se z toho asi zbláznila. :))
PS2: Původně to měl být jen krátký deníčkový zápisek, ale znáte to, někdy prostě píšete a píšete...
 
Jak to máte vy? Jak se perete se svými povinnostmi?

Hezkou slunečnou sobotu!
Kriss

28 komentářů:

  1. Já být nad tvém místě, tak to asi všechno tak v klidu nezvládám. :O Také sedím ve škole od ráno do večera. Pak jsem úplně vyflusaná, doma jsem schopná si aspoň nakrabičkovat jídlo na další den, maximálně udělat nějaké věci do školy a fláknu sebou do postele. :D
    Opravdu tě obdivuji za to, jak to zvládáš. :) Jsi silná holka, rozhodně i šikovná a držím ti palce! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ty to máš teda dost omezené s tím časem :/. To bych se někdy nervovala, jestli stihnu vše co mám (tedy zajít do fitka :D)
    Jinak, taky dojíždím do školy, ale mám štěstí že je jen opravdu "kousek" a nemusím někdě dojíždět 2h. Takže, ráno vstanu, jdu do školy - povinnost na kterou bych se někdy úplně vykašlala, a po škole přemýšlím jen nad posilovnou a co všechno ten den mám udělat atd... Řekla bych, že prioritou číslo jedna je pro mě právě posilovna, pak až škola a nějaké učení. Mám to prostě tak, ale nevadí mi to.
    I když nebydlím sama, hodně často jsem sama doma. Někdy je to pořádný fofr. Mám na starost uklízení, jídlo, postarat se že je všechno v pořádku. Někdy nestihnu nakoupit nebo uklidit vše co mám, ale vše dorovnávám o víkendu. I povinný odpočinek, jinak bych se, jak říkáš ty, zbláznila :-)
    Hezkou sobotu, já mizím do fitka! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Přesně tak, všechno se to dá zvládat, když se chce (alespoň v tomhle studentském životě, když nemáme děti, práci na plný úvazek atd. určitě), ale hodně lidí se vymlouvá a pak válí na prdeli :D
    Podle mě se dá skloubit všechno a není potřeba nic vynechávat - ani kamarády, nějakou tu párty (ale chápu že pro každého to není), školu, brigádu, sport.....všechno to jde.
    Taky jsem tento měsíc chodila jak do školy, tak na praxi, 4x-5x týdně do fitka, k tomu byla s přítelem, občas si doma něco upekla......a úplně mi to tak vyhovuje, neberu cvičení jako povinnost, ale radost, protože mě to baví (ale kdyby nebavilo, stejně bych se do toho donutila :D) a tak teď trpím, protože jsem nemocná a o TRX si můžu nechat jen zdát....což je těžký, protože nejsem typ člověka co vydrží doma jen tak ležet a nic nedělat :D

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný článek, ukazuješ, že když se chce, opravdu to jde. Já to mám podobně. Jsem maminka dvou dětí (3,5 let a 8 měsíců) a čas na cvičení si prostě najdu, i když musím kromě těch rarachů zvládal dalších milion věcí. Je to jen o nastavení si vlastních priorit a opravdu platí, že kdo chce, hledá způsob. A najde ho.
    Pěkný víkend!
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. Amen. Mluvíš mi z duše ^^ a "gratuluju" k přítelovi, sama vím, jak neskutečně to pomáhá a motivuje, mít vedle sebe stejného blázna jako je člověk sám !!! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jasně, je to o prioritach, ale taky o silne vuli, proste ne kazdy na takovy zivotni styl ma.

    OdpovědětVymazat
  7. No a teď si představ, že já mám uplně stejně nabytý rozvrh, přítele, kamarády, spoooustu učení,... plus ještě musím chodit na brigádu, abych měla alespoň nějaké peníze... Kdy mám teda potom cvičit? Chápu, že když je někdo vyživovanej rodičema a nemusí ani hejbnout brvou, všechno mu koupí maminka, že se potom sportuje mnohem mnohem lépe...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Člověk přeci nemusí trávit dlouhé hodiny v posilovně. A určitě se v tvém dni najde alespoň 20-30 minut na nějaký ten domácí workout typu Jillian, Insanity a další videa z YT. Určitě bych v tom neviděla problém. Samozřejmě, že když mě živí rodiče, je to mnohem jednodušší po finanční stránce, nicméně takovou posilovnu (která mě stojí 550 Kč měsíčně) + další doplňky stravy jako protein, vitamíny a další, si platím ze svého, tedy z toho, co jsem si našetřila. Brigádu už bych opravdu nestíhala nejen časově, ale také psychicky. Chápu, že to máš v tomto případě složitější, ale určitě mi, jak říkáš, maminka všechno nekupuje. ;) Všechny věci, které se týkají mého koníčku, tedy posilovny, si platím ze svého. A když nejsou peníze, dělám mamce doma účetnictví, nebo si jdu stoupnout za pult našeho obchodu, abych si na to vydělala. Takže ne, mé koníčky mi rodiče nefinancují. A že mi dávají na stravu, to je snad samozřejmost, když bydlím s nimi.

      Vymazat
    2. Někdy to opravdu nejde, ale pak jde o to, určit si priority. Před několika lety jsem nastoupila na vedoucí místo - v práci jsem byla od rána do večera, začala jsem studovat vysokou školu, do toho autoškolu a 4 chlapy doma (nejstarší je teď ve věku Kristýnky). Byl to ten moment, kdy jsem jela na 1000 % a chtěla jsem zvládnout všechno, ale to nejde, někde se musí ubrat. Snažím se do "svého" volna zařadit co nejvíc i svou rodinu, takže manžel se mnou chodí běhat, starší kluci se snaží asistovat u vaření (zdravé stravy), takže si stačíme pokecat, jinak doma pomáhají s úklidem atd. Takže pokud chceš opravdu sportovat - sportuj s přítelem, s kamarády. A nebo kamarády omez a věnuj ten čas sobě. Vždy je možnost volby. Omlouvám se za dlouhý komentář. Rozhodně všem držím palce ve studiu a ve všech činnostech. Vlaďka

      Vymazat
    3. Pre anonyma 12:25.... sa vyjadrím k tomuto :) dá sa to stíhať aj s brigádou, ja som popri vysokej mala dve roboty (cez deň asistentka vo firme, nočné alebo víkendy recepčná), chlapa a stíhala som cvičiť a dokonca sem tam aj von ísť, bola som v jednom kole, boli mesiace kedy som mala dva dni voľna vrátane víkendov, ale cvičenie ma nabíjalo a nebrala som to ako ježiši musím tam ísť... Takže netreba si hľadať výhovorky, lebo ako Kika píše, cvičiť sa dá aj doma

      Vymazat
  8. Wow, obdivuji tě Kristy, že to všecko takhle zvládáš. Máš fakt nabitý týden :-) ! :D Já taky nikde na akce nechodím a mezi lidi taky moc ne, jen ve škole a občas venku, ale nijak mi to nechybí :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Kristý, víš co je na tomhle nejneuvěřitelnější???? Za 1. je to jeden snad z nejjjjlepších článků vůbec, za 2. já do posiloven ani jinam nechodím, když už se rozhodnu, tak půl hodinky blbnu doma a protáhnu se (bohužel si ani fitka a posilky u nás dovolit nemůžu..::), no ale hlavně za 3. když odečtu přítele a psa, v podstatě jsi mi tady do deatilu popsala můj (současný) život, já jen čas, kdy ty nejspíš jsi s přítelem či fenkou trávím naopak v domácnosti, protože na mě je celý chod, od nákupů, přes vaření, po úklidy všeho druhu až po šroubování prasklých žárovek nebo "instalace" ucpaného wc.. :D:D:D
    Nicméně jedu na úúúúúúúplně stejné vlně, ještě vlastně 1 rozdíl, už asi 6 let BEZ VÝJIMKY vstávám denně v 5h =) At mám volno nebo ne, s tou školou tě plně chápu, taky kolikrát v 8 bez přestávky přiletím ze školy a hned letím střemhlav do kuchyně chystat, den co den... pravdou je, že škola je tak náročná, že ne vše se mi daří co se učení úplně zvládat, ale uvidíme... jinak jsem naprosto stejný asociál, který (ne)žije stejně "nudný" život, nevymetá akce a nechodí do menzy a automatů pro bagety a limči... můžu si jen politovat, že nechodíme spolu na školu, aby jsme mohli my, asociálové, trávit třeba společný čas, ač mám kamarádů dost, skutečných stejně naladěných přátel jako jsem já moc kolem není...co si budem povídat=)
    Přeju ti hodně štěstí ve škole i v životě a poslední PS: promiŇ za ten román, ale musela jsem to napsat, protože mám fakt pocit, že jsi mé druhé ztělesnění(až na ony výjimky:))

    OdpovědětVymazat
  10. Tohle je ovšem krásný článek plný pravdy :) Lidé mají bohužel tu vlastnost si neustále na všechno stěžovat a hledat si výmluvy, proč nemůžou udělat to a to. Sama to někdy vidím na sobě, když celá zdeprimovaná líčím kamarádce, jak nestíhám svůj život a jak jsem vytížená, ale pak přijdu domů, hodinku prosedím u blogu a nebo ji jinak proflákám... no a za tu hodinku by se toho dalo stihnout že? :) Jenže já jsem asi ten typ, který potřebuje co chvíli "voraz", jinak se zhroutí. Nedávno jsem si vyzkoušela jen 3 týdny naplno, bez zastavení-cvičení, škola, brigáda, ještě sociální život..no a pak jsem padla nemocná, vyležela, zase to přepískla a jsem nemocná doteď :) A cítím, že ještě teď doplňuji zásoby energie.
    Takže vlastně mohu říct, že Tě nesmírně obdivuji, že zvládáš takhle nabitý program a ustojíš to :) Je vidět, že zdravý životní styl je Tvá priorita, něco, za čím si jdeš a nenecháš se od toho odradit. Tím se odlišuješ od těch "já bych rád/a, ale..." lidí :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc krásně napsáno, vždycky to nějak jde, stačí chtít :-) Sice di furt stěžuju, jak nestíhám a tak, ale na cvičení a přípravu jídla se čas prostě vždycky najde, stačí si den pořádně naplánovat :-)
    Máš to teda pořádně nabité, jsi dobrá, jak to zvládáš :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Přesně tak. Když chceme, najdeme způsob jak to udělat. Dost často se u svýho okolí setkávám s tím, že oni nemaj čas na přípravu jídla předem, že to trvá dlouho, že nemají čas na cvičení, ale jsou to jen výmluvy. Školu mám od půl 8 a většinou až do 5 do večera, takže prostě přijdu, zacvičim si, připravim si jídlo na další den, to hlavní si vařim vžydcky 3porce na další dny, abych nemusela utrácet a pořád stát u plotny a pak dělám věci do školy. A to nemluvim o tom, když mám povinnou praxi v nemocnici a musim vstávat ve 4ráno, domů chodim v 5 a i tak to stíhám, cvičení, jídlo, učení na zkoušky, povinnosti doma, a proč? protože chci, protože to dělám hlavně pro sebe a neztrácim čas ztráceným času. Tak ať se ti daří a neboj, nejsi v tom s tím rozvrhem sama ;)

    OdpovědětVymazat
  13. Naprostá pravda. Taky už jsem se to nejednou snažila v článku vysvětlit. Prostě jde to. Já teda už žiju s krasavcem sama a mimo to že je skvělý a hodně uklízí, tak jsou věci, které musím dělat já. Každý večer pro nás oba chystám jídlo na druhý den, chodím do práce, taky chodím do školy, píšu seminárky (ehm pominuu že bych měla psát i diplomku ehm:D) a do toho chodím cvičit, protože bez toho se můj rozvrh prostě neobjede. Máme to dost podobné mám pejska co mu jsou tři roky a taky jsem hrozně ráda, když jsem s ním. Samozřejmě si najdu čas na kamarádky a na rodinu. Hold prostě pokud má někdo čas sedět u pc nebo u televize má prostě čas i cvičit. Je to ale vše otázka priorit. Hezký článek, ráda občas nakouknu do soukromí. (už by mě zajímalo to tvé jídlo, jsem hrozně zvědavá!:D) Hezký den.

    OdpovědětVymazat
  14. Tak tenhle článek je vážně úžasný. :-) Obdivuju tě a rozhodně si na tebe vzpomenu, až zas budu nadávat, že nic nestíhám.

    OdpovědětVymazat
  15. Souhlasím. Že si někdy radši hodím kopyta na stůl a koukám na Upíří deníky je věc druhá. :-D
    A to krabičkování taky někdy proklínám, takže oběd v Panerii občas bývá nejlepší záchranou.
    Jinak jsem taky studentka od pondělí do pátku, která brigádničí a volno má jen v sobotu (a to ne vždy), takže to opravdu jde! :-)

    OdpovědětVymazat
  16. I love your blog :) http://blossomeffy.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  17. Opět skvěle napsaný článek, uplně ve všem s tebou souhlasím! Lidé, kteří se vyskytují kolem mě si pořád stěžují na to, že oni NAROZDÍL ode mě nemají čas na to si zacvičit, nebo si uvařit oběd na příští den. Ve všech případech bych je plácla přes pusu, když tohle říkají! Je to jen o tom chtít :) Já jen co přijedu pozdě odpoledne ze školy, hned letím do kuchynky na intru, kde si uvařím oběd, mezi tím se nasvačím a pak si letím alespon na hodinku zacvičit! Pak samozřejmě učení, večeře... ale jde to! A přesně jak říkáš, já si tenhle život zvolila a nikdy bych neměnila :) Nepotřebuji žádný párty do rána nebo vyhulený a ožralý kamarády :D Prostě tenhle svůj životní styl miluju! A po tomhle každodenním shonu, protože se opravdu zastavím jen málokdy, si opravdu o víkendu tu televizi a rodinu vychutnávám, přesně jak říkáš :D :)

    OdpovědětVymazat
  18. Kristýnko, tenhle článek by se měl přečíst každej lenoch, kterej má jen a jen výmluvy. Nesnášim takový lidi a nemá cenu se s nimi ani bavit. Tvůj život vypadá spokojeně, což ti moc přeju. Máš toho hodně, ta škola je docela masakr, ale zvládáš všechno naprosto dobře, podle toho, co píšeš, a za to máš obdiv :)
    I já se snažím všechno spolu vyladit a můžu říct, že také zvládám, nemám výmluvy, a jde to :). Jak to prostě říká tvůj název článku. Je to tak :)

    OdpovědětVymazat
  19. Jsi úžasná, že to takhle zvládáš. Sama vím jaký to je sedět ve škole od rána do večera (teda jenom do 6ti, ale přece jenom jsem na ještě na gymplu a ne na vejšce).. A po dlouhým školním dni je pro mě téměř nesplnitelný dělat cokoliv jinýho, než spát nebo jíst. Ale musím jít ještě cvičit. A číst povinnou četbu (pár ruskejch autorů na stolku taky mám). Každopádně, obdivuju tvůj přístup, to, s jakým optimismem se na to díváš. Jak v tom hledáš to dobrý. Já jsem občas hroznej škarohlíd, a to pak nadávám, proč jsem sakra nešla na střední, proč se na to večerní vaření na druhej den nevykašlu a nekoupím si ve škole rohlík a snickersku. No, zatím se držím, ale občas jsem fakt zpruzená..

    OdpovědětVymazat
  20. máš můj obdiv teda, pro mě není hektický život, já se ráda zastavím někde v přírodě na sluníčku a jak píšeš čumím do blba:D Jídlo si připravuju taky předem, ale spíše maso a ostatní věci jsou rychlý. někdy i když mám čas si uvařit, tak jsem líná a stejně mám to jídlo předpřipravený. Nám hned v prváku v 1.semestru dali rozvrh do 8 a to už je pak těžký no :/

    OdpovědětVymazat
  21. Je vidět, že to máš všechno v hlavičce moc dobře srovnané a to je základ. Sama se řídím dosti podobnými moty a vím, že určit si priority je naprostý základ. Sama se teď dávám dohromady, ohýbám svůj čas a organizuji ho tak, abych byla nejspokojenější, jak to jen v danou chvíli jde. Moc se mi líbí hned úvodní motivační věta: Kdo chce, hledá způsob, kdo nechce, hledá důvod! Krásný článek, pokračuj v tom, co děláš, protože si myslím, že to děláš sakra dobře!

    OdpovědětVymazat
  22. Opravdu krásný článek. Úplně z toho čiší tvá spokojenost :) Jinak myslím si, že člověk nemusí být každý víkend na akcích a po různých koncertech, aby z něj byl asociál. Vždyť hlavní je, jak jsi napsala, že je to tvůj život a ty ho miluješ.
    Jinak ten školní systém taky opravdu nechápu. Je to zbyzčné plýtvání časem, protože ten student si z toho nic nepamatuje. Já mám sice nejdéle do půl páté, ale 3x týdně a jsem teprve na střední. Navíc s mými spoji tam stepuji každý den už od 6.45, takže jsem už kolem 15. hodiny naprosto nepoužitelná. Obdivuju, že to vydržíš, navíc hodně přednášek trvá i kolem tří hodin. Šílená představa.
    Ty jo, jak vám můžou dát slovíčka z tolika jazyků, ty je všechny studuješ? :O
    Máš opravdu hektický život. Ale popravdě já to přesně takhle miluju (teda ne zrovna trávení času ve škole a děláním seminárek). Ráda si dám pár dnů pohov, ale všední dny mívám doslova narvané a naprosto mi to vyhovuje. Ale zase něco jiného to bylo, když jsem měla přítele. To je člověku víc za těžko, trávit čas nad učením.
    Jak píšeš, je to zkrátka o částečném obětování se, ale myslím, že pro ty, co tento způsob života milují, to není doslova obětování se :)

    OdpovědětVymazat
  23. Názov článku hovorí za všetko. Všetko sa dá, len treba chcieť!

    OdpovědětVymazat
  24. Článek přesně padne i na mně.. také to mám tak podobně jako ty.. mám školu a učení, rodinu-rodiče, bratra, domácího mazlíčka, nějaké ty malé povinnosti doma, přítele sice ne ale stejně mám čas i na cvičení a přípravu jídla.. nechodím ven s přáteli chlastat a pařit do rána, na to už čas nemám, nebo spíše ani nechci protože já si také vybrala tento životní styl = posilování a zdravá strava.. miluji to a nikdy se toho nevzdám :-)

    OdpovědětVymazat
  25. Máme to podobně, i když ty jsi na tom asi ještě o něco hůř. Hodně lidí nechápe můj hektický styl života, že pořád někám spěchám a nestihnu si odpočinout. Jenže já si odpočinu v posilce, vypustím všechny starosti a jedu.
    Přítel říkal, že by ho můj život nebavil. Pořád se za něčím honit. Mě by zase nebavilo přijit ve 3 z práce a zbytek dne se flákat a koukat na filmy. Každý je nějaký :)
    Pejska ti závidím :) i když vím, že bych se mu nemohla dostatečně věnovat.
    S rozvrhem, taky mám občas předmět až večer, což nesnáším. Ale aspoň tam nejsem celé odpoledne jako ty, na to zatím ještě nemám. Na druhou stranu jsem šťastná, že mám možnost 3 krát týdně jít do posilky dopoledne (občas i přes vybulanou přednášku :D)
    Držím palečky ať ti to tvé odhodlání zůstane co nejdéle a užívej života :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář. :-)