pátek 1. února 2013

* 1.2.2013


Pravidelně se u vás objevují "deníčkové příspěvky", jak jsem si je dovolila nazvat. Jde o rubriku, do které přispíváte některé denně, některé několikrát za týden, některé párkrát za měsíc. Musím uznat, že své kouzlo mají, i když nejsem přímo ten "deníčkový" typ. Sbližují. Dovolí vašim čtenářům, aby nahlédli do vašeho nitra. Třeba se mi také podaří splodit alespoň pár zápisků, které vám trochu přiblíží mě a můj život. Nečekejte žádné romány, chci se soustředit pouze na dvě nerozlučné věci - mě a zdravý životní styl. :))

Dneska jsem si trošku zavzpomínala...
Při pohledu na své první letošní shrnutí jsem si říkala, že jsem opravdu mohla přidat některou z fotek, abyste měli představu, jak moje postava vypadá. Chtěla jsem ovšem něco v duchu "před" a "po". Jenže jsem zjistila, že nic takového neexistuje. Má postava se dobré čtyři roky nemění. Pokud se podívu do ještě hloubější historie, zjišťuji, že jsem nikdy s váhou problémy neměla. Poděkovat za to mohu svým rodičům, díky kterým jsem tak bezvadně vysoká, krásných 177 cm. S váhou už to u nich sice tak slavné není, ale evidentně jsem se ani "nepomatila", ani "nepotatila", protože se aktuálně držím na pěkných 65 kilech, které jsou adekvátní vůči mé výšce, alespoň myslím.

Proč jsem tedy začala blbnout s různými dietami? Upřímně, sama se za to občas tluču do hlavy, jak jsem jimi mohla být tak posedlá. Ale znáte to, éra puberty poznamenala každého z nás, takže ani já jsem nebyla výjimkou. Štíhlé modelky se na vás usmívaly z časopisů stejně tak jako dnes. Proto jsem si začala připadat nehezká. Mohu vám však s jistotou říci, že ačkoliv jsem si tento "fakt" uvědomovala, v pubertě máte zcela jiné starosti, alespoň já je tedy měla. 

Většina z vás měla spoustu důvodů k tomu, proč začít se zdravým životním stylem, proč začít cvičit, proč nejíst sladké, proč nakupovat zdravé potraviny a mnoho dalšího. Jaké byly ty mé? Jak jsem se vůbec stala zdravým životním stylem posedlá? Jednoduše. Tak jako alkoholik spadne do bludného kruhu s vodkami, pivy či rumy, tak jako drogově závislí potřebují své pravidelné dávky pervitinu či heroinu, tak jsem se já stala závislá na cvičení. V 1. ročníku na střední škole jsem začala mít vážné problémy se zády. První známka toho, jak mě ničilo neustálé vysedávání u počítače, to šílené nicnedělání mi huntovalo tělo, sama sobě jsem tím ubližovala. A tehdy jsem si řekla dost! Můj ortoped mi předepsal rehabilitace, kam jsem pravidelně na půl hodiny týdně docházela. Ano, ubohá půlhodinka, JE to málo, ale tehdy mi těchto neuvěřitelně dlouhých 30 minut bylo nesmírnou úlevou. Přiznám se, že cvičení doma jsem flákala, přestože mi ho na poliklinice doporučovali. Prostě jsem neměla čas. Teď bych si za to nafackovala. Nu život běžel dál. Já si po dobu pár měsíců docházela na rehabilitace, ale tím to skončilo.

Bolesti se objevovaly stále, jak nečekané. Nevím, jestli jsem byla tak naivní, že jsem si myslela, jak mi pár měsíců cvičení změní život a já už nebudu trpět. Samozřejmě jsem trpěla i dále. A tehdy to mělo své pokračování. Začala jsem přemýšlet sama nad sebou. Tentokrát už mě k tomu nenutila jen bolest zad, ale také pohled na mého tehdejšího a zároveň současného přítele. Najednou začal se sebou něco dělat. Pravidelně chodil do posilovny, začal odmítat tučné a nezdravé jídla, přehodnotil své životní priority, začal žít zdravě. Řeknu vám, tehdy mě to pěkně nahlodalo. Byla jsem pitomá, když jsem mu vyčítala, že nám tou svou posilovnou krade společný čas, samozřejmě tomu tak nebylo. Byla to prostě závist. Dokázal něco, na co jsem se já nezmohla. Dokázal se něčemu věnovat pravidelně, dokázal se omezit, dokázal si zpevnit svoje tělo, dokázal nabrat svaly, dokázal ze svého těla udělat sexy tělo. To mě motivovalo. Chtěla jsem mu, ale také sobě, dokázat, že mám také tak pevnou vůli, abych se něčemu dokázala dlouhodobě věnovat.




Prvním zlomem bylo jaro 2011, kdy jsem po více jak dvou letech zkontaktovala svou bývalou spolužačku. Na internetu v seznamu přihlášených lidí na lekce fitboxu jsem si všimla, že se tam občas objevovala. A už to bylo. Stála jsem před fitcentrem a říkala si, že se ještě mohu vrátit. Co když to nezvládnu? Co když se tam složím? Co když zklamu sama sebe? Poslední otázka mě utvrdila v tom, že chci sama sobě dokázat, že to prostě zvládnu. Samozřejmě, že jsem to zvládla. S jazykem až na vestě jsem si celou hodinu "odcvičila", dalo-li se to tak tehdy vůbec nazvat. Znáte to, když jste poprvé na nějaké lekci a pohyby ještě nemáte tak vychytané. Ale vše chtělo svůj čas, který jsem svému tělu s radostí dopřála. A tak začala má posedlost s fitboxem. Celé léto 2011 jsem na lekcích byla pečená vařená, líbily se mi pokroky, které se dostavovaly. Neuvěřitelně se mi zpevnilo tělo, narostly svaly na rukou a hlavně(!!!) ustala bolest zad. 

Když už mě po chvíli fitbox omrzel a já neměla dostatek času na pravidelné dojíždění do města, rozhodla jsem se začít cvičit doma. Nejprve jsem hledala inspiraci na internetu, ale žádné z internetových stránek zaměřených na cvičení mě neoslovily. Až v časopisu Fitness jsem se našla. Nějaký čas jsem se věnovala domácím tréninkům s lehkými činkami, gymnastickým míčem a svou vlastní váhou. Po nějaké době jsem objevila cvičení s Jillian a už byla ruka v rukávě.

Mám za sebou Ripped in 30 a aktuálně se věnuji Body Revolution opět s pověstnou Jillian. Ta ženská mi změnila život, to vám povídám. Jestli s sebou časopis Fitness přinesl mé první úspěchy, tak Jillian je ještě znásobila. Vidím, že její programy jsou skutečně efektivní a hlavně mě naplňují. Těším se na každou minutu po jejím boku. ♥

Co se týče stravy, s tou to nikdy až tak slavné nebylo. Prostě jsem ji neřešila. Sem tam jsem vyzkoušela nějakou zdravou potravinu, ale zase rychle jsem ji odložila, protože mi většinou nechutnala. Nyní už se snažím soustředit na to, co si dávám do košíku, co vůbec strčím do své pusy. Nechávám se inspirovat vámi, kteří milujete zdravé potraviny, proto si v brzké době sepíšu seznam a vydám se do obchodu se zdravou výživou.

Tak si to pěkně shrneme. V rámci dnešního trošku více osobního článku jste se mohli dozvědět, že ke cvičení jsem se dostala hlavně "díky" zdravotním problémům a mému příteli, který mě svým odhodláním a vůlí dokázal přimět k tomu, abych se něčemu pravidelně věnovala. Ve cvičení jsem se rozhodla pokračovat také z toho důvodu, že jsem se postupně začala zlepšovat a mé tělo se začalo měnit, narostly mi svaly, zpevnila se mi postava, cítím se lépe než kdykoliv předtím. Z původních 2kg činek jsem přešla na 5kg, dokoupila jsem si další pomůcky jako kettlebell, gumový expandér či podložku. Zakoupila jsem si také svůj první protein, který ke cvičení zkrátka patří a už si to bez něho neumím představit. :)) Co se týče stravy, naučila jsem se jíst zdravě, dokážu si odpustit zbytečnosti jako sladkosti či milované brambůrky. Konečně jím pravidelně, většinou 5-6x denně, dle potřeb mého těla. Chtěla bych podotknout, že rozhodně nehubnu, takže jím normálně, nesnižuji svůj energetický příjem, ani ho nijak nepřizpůsobuji tomu, aby mé tělo hublo. Snažím se o nárůst svalové hmoty a postupné formování postavy. Nějakou záhadou jsem z původních 70 kg, které jsem měla v březnu 2012 shodila pro mě neuvěřitelných 5 kg, asi to bude tím pohybem. Teď se mi váha nemění, takže doufám, že si ji udržím a jen si budu hrát s tvary mého těla. :))

Má nynější životospráva: 
  • cvičím 3-4x týdně, podle času
  • jím 5-6x denně, snažím se zdravě
  • po každém cvičení piju protein
  • snažím se nabrat svalovou hmotu
  • nic si neodpírám
  • nehubnu

Při založení těchto stránek jsem psala článek, jak jsem vůbec začala se sportováním, ale není tolik osobní jako tento, každopádně pokud vás zajímá, čemu všemu jsem se stihla věnovat, i když je většina popsána zde, můžete se mrknout. ;) 




Proč jste se se zdravým životním stylem začali kamarádit vy? 
Snažíte se zhubnout, nebo vám vaše váha vyhovuje a pouze tvarujete?
Kdo je vaší inspirací?

Přeju vám krásné páteční odpoledne!
Kriss

19 komentářů:

  1. Moc ráda jsem se o tobě něco dozvěděla, článek jsem přečetla jedním dechem :)
    Já jsem se svou váhou také spokojená, s tělem až tak ne. Takže se vlastně snažím tuk vyměnit za svaly a zformovat si hezkou postavu.

    OdpovědětVymazat
  2. To je super!!!..gratuluju,že si se k tomu dostala!+navíc moc hezky píšeš,tak čtivě (někdy se mi nechce číst ty "kecací" články na blogu a dneska zrovna taky ne,ale do toho se člověk tak začetl,že i kdyby to mělo mít 50 stran tak to přečtu! :)...) obdivuju tě,že pravidelně cvičíš,baví tě to..mně je sice 14 let,ale s myšlenkou onoho zdravého životního stylu si pohrávám už 4. rokem..v deseti jsem o tom četla v časopisech..ale dříve to byly spíš..jen ty diety a hubnutí...ale já byla rozumná,začala jsem jíst dostatečně,ale zdravě! (teda,je nutné podotknout,že jsem dítě vesnické,občas ta sladkost a ledňáček byl,ale vesměs jsem se cpala kradenýma :D jablíčkama,rynglema,jahodama,hráškem-a žvýkali jsme čerstvě utržený šťovík,jedli jsme sedmikrásky :D..prostě co bylo na zahrádce,na louce...a mamča taky vařila zdravě,zahušťovala třeba bramborou,jo,jedli jsme pečené kačeny,ale právě ty naše "bio",které jsme pásli,krmili,z vlastního chovu :)..a je taky nutné podotknout,že jako vesnické dítě jsem měla mooooc pohybu...takže jsem byla vždycky hodně hubená,ale síly a nergie na rozdávání,hodně jsem jedla,ale spíše zdravě..přesto,mě něco ovlivnilo a já ze svého jídelníčku vyřadila i těch páár sladkostí..a začala přehnaně cvičit..potom přišla atypická forma anorexie...hladovění,bolení břicha..nějak se to spravilo a já si držela v páté a začátkem šesté třídy nějakých 28 kilo...jenže pak stres,škola,touha mít perfektní známky a mít vždycky samé jedničky..udělaly své...a anorexie uděřila znova..tentokrát už tak,že jsem skončila na 23 kilech a mé tělo umíralo..tep okolo 30ti a já už opravdu nemohla..dalšího jeden a půl roku sem se v tom patlala,ale jedla zdravě...ale nedostatečně..točila jsem se kolem 30ti kil..ale v dubnu roku 2012 jsem se do toho opřela!...přibrala,ale víceméně zdravou cestou!...ne že bych měla svaly..mám špíčky atd.,ale miluju zdravé stravování,experimentování v kuchyni,pečení zdravých dobrot a další a další...!...

    OdpovědětVymazat
  3. nesnažím se snížit váhu ale pár usazených tuků, právě ale podléhám mé rozežranosti, je zkouškové a mě jedine cukr pomáhá :(

    OdpovědětVymazat
  4. Zajímavé, jak nás někteří lidé dokáží ovlivnit o velký krok kupředu a ani si to neuvědomují :) A taky fandím, jak jsi nad bolavými zády zvítězila. Je spousty lidí, co radši budou navždycky naříkat, vymlouvat se a dělat ze sebe chudáky marody.
    Mě jako úplně první začaly ovlivňovat kamarádky na zš, které byly štíhlejší než já a kluci je chtěli. Já doma ládovala co babička uvařila a doplňovaly to brambůrky a mekáč, který mi babi pokaždé nosila, kdykoli jela nakoupit ( babičku mám ráda, ale přísahám, že taková já nikdy ke svým dětem nebudu! ). Vlastně jsem si připadala oplácaná vždycky.
    Mám švagrovou a ta je docela při penězích, takže často nakupuje hadry a často dělá taky velké šatní probírky, které mi pak daruje a já skáču do stropu radostí. Bohužel spousty těch věcí mi úplně nesedí. Vím, že kdybych se zbavila té vrstvy tuku, pěkně by mi vše sedělo :-(
    A naposled je tu můj přítel, do kterého jsem moc zamilovaná a tak se mu chci líbit. Pořád ode mě poslouchá jak letos to dám apod. a zatím jsem ho neměla čím přesvědčit.
    A k té stravě. Studovala jsem ekologii a životní prostředí a od toho se začal odvíjet i můj vztah ke kvalitě jídla a účinkům na zdraví. Miluju to ♥

    OdpovědětVymazat
  5. Jojo, s těmi dietami to znám. Teď si to člověk může vyčítat, ale vím, že bych to tak v té době udělala znovu.
    Já chci zhubnout už dlouho, ale spíš i vytvarovat a zpevnit. Chci si připadat taková lehčí :).
    Nemám vyloženě jedinou inspiraci, inspiruje mě každý, kdo bojuje za to, co chce ;)

    OdpovědětVymazat
  6. zajímavý článek:)
    váhu i výšku máme úplně stejnou, taky se mi v poslední době nemění :) ale cvičení a zdravé jídlo se se mnou táhne už asi 4-5 let - všechno začalo tím, že mi jeden kluk ve škole, co se mi líbil, řekl že mám velkej zadek ( neměla jsem ), a tak jsem si řekla, že všem ukážu, že velkej zadek nemám, a dostala jsem se až na 55 kilo, i když dost bláznivou a ne uplně zdravou cestou. Teď už jím s rozumem a cvičím, o váhu se nestarám, jen chci být hezky pevná a zdravá:)

    OdpovědětVymazat
  7. Pro mě byl zlom se začátkem zdravé stravy silvestr 2011, kdy jsme odjížděli na chatu, já si oblékala svoje staré oškliví džíny, co byli jenom tak na "lítačku" a nemohla jsem se do nich dostat. Přítel mi tehdy řekl něco v tom smyslu: "pořád si myslíš, že je to v pohodě?" to mě tak nějak nastartovalo, že po návratu z chaty jsem prostě vyřadila některý jídlo z jídelníčku, naporoučela si koupit zeleninu,a ovoce a tak nějak se to začalo... Založila jsem první blog, naučila se správně stravovat a já zhubla svých prvních 8kilo za rok...

    Hubnu, pořád hubnu... chtěla bych se vrátit na váhu 67kg co jsem měla, když jsem začala chodit se současným přítelem, kdybych se vrátila na váhu 64kg, kdy jsem současného přítele poznala, byla bych nejvíc šťastná... K tomu se snažím vytvarovat svoje tělo...

    Inspirací mi je právě Jill... Je prostě naprosto úžasná!

    OdpovědětVymazat
  8. Doktoři by mě bili holí, kdyby viděli mé jídelníčky, když jsem si usmyslela, že zhubnu. :-D Na hladovky jsem nikdy nebyla, spíš jsem měla třeba poloviční porce a snažila se jíst jídla, která mi připadala zdravá, ještě k tomu jsem se učila vařit, no hrůza.
    Je nádherné a skvělé, když máš inspiraci v muži a můžete se vzájemně podporovat.
    Musím říct, že máš krásnou postavu, pěkně na sobě pracuješ. Ani se nedivím, jestli je ti Jillian vzorem, protože jsi silná jako ona.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za krásný komentář. :))
      Věřím, že s těmi jídelníčky bys nebyla jediná, kterou by bili. :D Taky jsem to někdy měla dost přehané, ale zkušenostmi se člověk učí. ;)
      K té síle jsem se doslova vybičovala, jinak to ani nejde. Vím, že jsem na sebe občas příliš tvrdá, ale bez toho to také nejde. Holt na mě platí pevná ruka. :))

      Vymazat
  9. Já jsem začla, protože moje boky jsou k mé postavě extrémně viditelné. Já sice vážím 49,7 kilo ale měřím asi 158, takže to je asi moc. Nebo takhle...horní polovinu mám hezkou - širší ramena, břicho bez nějaké hrozné tukové vrstvy....ale ty boky sou prostě hrozný! Vůbec se ke mě nehodí, protože nemám nějak moc viditelný pas a ani velká prsa. Prostě jsem hruška...díky bohu za ty ramena(zachraňujou to).
    Začla jsem někdy v listopadu ale teprve po Vánocích jsem se do toho pustila a jedu každý den(aspoň se snažím). Mám pevnější stehna, svalnatější ruce, jsou vidět první buchty...ještě tak 2 měsíce a věřím, že budu jakžtakž spokojená:D. Těším se až mi budou všechny kalhoty:D:D.
    Tvůj příběh je moc hezkej...díky bohu za toho přítele co? Ale i přes svou "žárlivost" jsi to zvládla, takže teď tě nesmí nic zastavit:).

    OdpovědětVymazat
  10. konečně o tobě něco vím :)
    líbila se mi ta věta, kdy jsi to přirovnala k alkoholikovi :)
    bylo by super, kdyby jsi nám někdy ukázala tvůj denní jídelníček :)

    OdpovědětVymazat
  11. Krásný článek, jen mě trošku mrzí, že jsme se nedočkali aktuální fotky:D Každopádně je to určitě krásný pokrok, zajímavé je, jak nás ti chlapi dokážou nakopnout;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nemusíš zoufat, fotek se určitě dočkáš. Zda brzy nebo až později, to je zatím ve hvězdách. :D Ale plánuji je zveřejnit. :))

      Vymazat
  12. Ráda jsem se něco o Tobě dozvěděla :) To je bezva, že teď máte společný zájem s přítelem a můžete se vzájemně podporovat:) A do posilovny společně s ním chodit neplánuješ?:) A čte přítel Tvůj blog?:)

    Já se hubnout taky nesnažím, váha mi vyhovuje (mám 175cm, 57kg), ale ráda bych se zbavila nadbytečných tuků a nabrala svalovou hmotu. Už vidím i nějaké výsledky - když zatnu zadek, tak je tvrdší :)

    Se zády jsem to měla podobné, taky jsem chodila na rehabilitace.. a doma to flákala :-/

    U mně bylo motivací to, že jsem během vysoké nabrala nějaké kila a bylo to vidět hlavně hodně na zadku na stehnech.. když jsem se viděla v zrcadle, tak jsem si přišla děsně :( I když v oblečení to moc vidět nebylo.
    A taky jsem měla hrozně vysoký tep - takže motivací pro sport bylo i snížit si tepovou frekvenci. Což se podařilo :)

    Psala jsem podobný článek: http://fitpastelka.blogspot.cz/2012/12/moje-cesta-za-krasnou-postavou.html



    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do posilovny spolu zatím nechodíme, protože já cvičím hlavně doma, kdežto on jen v posilovně. Ovšem od poloviny února bych s ním alespoň 1x týdně do posilovny chtěla, tak uvidíme, zda to půjde nějak zrealizovat. :))
      A pokud vím, tak stránky si občas přečte, ale většinou to fláká. :D Asi je to tady zaměřené spíše na ženské, tak ho to tolik nebere. :D I když se snažím být stále neutrální a psát články všeobecně, bez jakéhokoliv rozdílu pohlaví. :))

      Vymazat
  13. A fotka Tvé postavy by mě zajímala :) Já taky chtěla dát na blog fotku před a po.. jedny fotky "před" jsem fotila v květnu.. jenže jsem přišla o všechny data v počítači, takže mám fotky jen současné :-/

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj,

    dneska jsem objevila tvůj blog a je moc fajn. Ted si pročítám tvé články a jsou super. Dovídám se spoustu věcí.... Líbí se mi tvůj styl psaní. Mám takovou zvláštní otázku- je cvičení 30 day shred od Jillian aerobní? Já bych potřebovala aerobní cvičení na shození tuků, ale nevím co zvolit. Děkuju za případnou odpověď, Ellen

    OdpovědětVymazat
  15. Krásně napsaný článek. V některých větách jsem se našla.
    Just be yourself by Petra

    OdpovědětVymazat
  16. Máš to moc krásně a čtivě napsané, poměr výška váha máš krásný, na tom bych měla zapracovat ( 167/63 ) ale holt to není tak jednoduché. Před cvičením jsem vážila průměrně o jedno kilo míň, takže nějaké ty svaly asi narostly :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář. :-)