* Hlavně střízlivě!

Ne, dnešní článek nebude o alkoholu a trampotách s ním spojenými. I když... dnešní příspěvek bude docela lehce negativně laděný. Zato ale docela realistický a aktuální. Ráda bych se vyjádřila hned k několika věcem, nad kterými jsem se v poslední době, v posledních měsících, týdnech, dnech (a dá se hovořit dokonce i o minutách) pozastavila. Máte rádi fitness, zdravou stravu, posilování, činky a tak? Pak si pojďte přečíst dalších pár řádků a uvidíme, jestli se v názorech shodneme. :))

Když jsem se začala zdravě stravovat (rozumějte ne bezchybně, ale zkrátka zdravěji než do té doby, tzn. žádné brambůrky, žádné bílé pečivo, žádné tučnosti a prasárny, zkrátka zdravý jídelníček), po nějaké době jsem tomu propadla. Stejně tak jako cvičení s Jill, Zuzkou a všemi ostatními online trenéry. Jenomže od té doby uběhla spousta dní a já tu dnes stojím zklamaná a občas i bez pochopení. Proč? Protože se dějí například tyto věci...

Moc to žerete

Nemám nic proti tomu, když je člověk zapálený, a když je to v daném případě potřeba. Podporuju všechny, kteří mají nějaký svůj koníček, ať už je to pletení náramků, čtení knih, jízda na koni nebo zvedání činek. Co se mi ale začíná nelíbit je tento velký trend fitness. Nejde o zdravé stravování, to jsem jedině ráda, když vidím člověka, který se rozhodně dělat něco svými kily navíc. Mluvím o fitness mánii, která se poměrně hodně rozmohla, a to už i u velmi mladých lidí. Co lidí, dětí! Sama mám doma 12letého bratra, který má denně tréninky (fotbal, florbal, stolní tenis, zdravotní cvičení), ale v jádru je to pořád kluk, dítě, které si rádo smlsne na nějaké té dobrotě. Rozhodně nedodržuje žádný přísný jídelníček stejně tak, jako má mladá sousedka, která se závodně věnuje aerobiku (13letá slečna). Když si vzpomenu na své dětství, rozhodně jsme měli lepší zábavu než postovat na Facebook naše fotky v 15letech, nebo se dotazovat, jestli je pro nás konzumace proteinu vhodná.

Lidi s touto fitness závislostí se tváří jako ti neoblomní, kteří si určitě nedají žádný kousek jídla navíc, aby přesně dodrželi stanovené gramáže a makronutrienty, které mají stanovené na den. Pochopila bych to ještě u lidí, kteří se fitness věnují závodně, tam už je tato přísná sebekázeň na místě, ale normální člověk, který je do cvičení "jen" zažraný? Zcestné.

Lift, lift, lift

Začínám si kolem sebe všímat tolik lidí, kteří všechen svůj volný čas obětují jen a jen cvičení. No dobře, dalo by se oponovat tím, že posilování by se dalo přirovnat k gymnastice, atletice či kterémukoliv jinému sportu, jemuž se věnuje mládež, která musí obětovat svůj čas, aby se mohla zdokonalit a vyšplhat na vrchlo žebříčků. ALE! Opravdu je nutné obětovat těm činkám a strojům všechen čas? Tolik lidí kolem mě, kteří řeknou: "Ne, nemůžu s tebou zajít na kafe..." (protože mám dnes leg day)? To má být co?

Ani gram tuku navíc

Tito lidí (a především ženy, slečny, dámy) mě iritují asi nejvíce. Vystavují fotky svých břich, zadků, paží, boků, nohou a všeho možného, aby si postěžovaly, jak strašně tlusté jsou, a kolik toho tuku na sobě ještě mají. A jak se ho, proboha, zbavit? Osvědčené rady? Musím se krotit v jídle. Musím přidat na pohybu. Při zhlédnutí fotky si však připadám jako idiot. Pominu-li ženy, na kterých jde jasně poznat nadváha, není mi jasné, proč vyhublé nebo naopak vysportované ženy mají tendenci takovými příspěvky vůbec přispívat. A vezmu-li v potaz, že žena, ať se vám to líbí nebo ne, by na sobě zkrátka měla mít více než 6 % tuku, protože když chce žena mít dítě, ten tuk tam hraje velmi důležitou roli. Takže, dámy, to jako vážně?

Miluju to, chci být trenér/ka

Udělám si kurz a budu radit všem kolem. Získám si svoje klienty a budu mít tu nejlepší práci na světě. Uff. Možná jsem na tento hloupý nápad někdy také ve své hlavě zabrousila, ale hned potom mi bylo jasné, že aby byl člověk skutečně dobrý a vypracoval se na dobrou pozici, udělal si dobré jméno a získal spoustu zákazníků, musí tomu hodně obětovat. Není to jen o tom, že si u nějaké trenérské školy udělám kurz, a hned ze mě bude profík v oboru. Mám ten pocit, že spousta lidí si tento kurz dělá i "jen tak", když už mu to ten úřad práce proplatí. Vážení, spousta z vás si neuvědomuje, kolik práce za tím je, kolik vědomostí musíte nabýt, kolik času tomu obětovat. A troufám si říct, že u spousty z vás je to prostě jen dočasné pobláznění, když to vidíte všude kolem. 

Zahlcené sociální sítě

Jsem asi v milion motivačních skupinách, ze kterých jsem měla dojem, že mi něco dají. Upřímně? Leda mě den ode dne rozčilují víc a víc. To je opravdu třeba řešit každou hloupost? Opravdu je důležité psát denně statusy o tom, jak jsem zvedla o tolik a tolik kg víc? (Netvrdím, že jsem někdy něco takového nenapsala, holt když trhnete jednou za uherský rok nějaký svůj velký rekord, prostě se v té euforii chcete pochlubit. Ale svědomí mám čisté, protože počet takových mých příspěvků na FB by se dal spočítat na jedné ruce). A asi nejrozšířenější jsou fotky. Prostě tam plácnu dnešní bicáček, aby všichni viděli, jak poporostl. A abych nepůsobila příliš sebevědomě, napíšu k němu, že je ještě prťavý (i když je ho mám větší než všichni kluci v posilovně), a že je třeba na něm ještě více zapracovat (i když na něm dřu jako vůl několikrát týdně). No prostě, toto mě dohání k šílenství.

Chci být jako...

Opravdu nemůžeme být prostě jedinečnými originály? Sama hodně lidí sleduji na nejrůznějších sociálních sitích, stejně tak velmi ráda obdivuji těla krásných žen či mužů. Ale že bych potřebovala vypadat stejně jako oni, že bych potřebovala mít takové krásné břicho, zadek, nohy atd. jako oni, to teda nepotřebuji. Nevím jak vy ostatní, ale já se ráda odlišuji. Že zrovna nemám postavu svých snů mi příliš nevadí. Jako každá žena nebudu zřejmě nikdy úplně spokojená, ale komentářů k fotkám jako "Chci mít břicho jako Adenike Endtová. Chci vypadat jako Andreia Brazier. Chci zvedat tolik jako Suzanne Svanevik." se zdržuji už jen kvůli tomu, že jedinečnost se mi líbí včetně sebe samé. Ať už jsem nedokonalá sebevíc. 

Chill out!!!

Toto jsou jen útržky z toho, co všechno mě dnes okolo fitness irituje. Nikomu jeho zájem neberu. Sama si hlídám stravu, chodím 4x týdně do fitka a ráda si přečtu články na téma zdraví. Ale stejně tak ráda mám i své okolí, své kamarády, svou rodinu, svého psa, své knihy, vlastně i svůj blog a spoustu dalších. Ráda lidi inspiruji, proto přispívám na Instagram. Ráda lidem představím něco nového nebo zveřejním svůj názor, proto vznikl tento blog. Ráda jsem se čtenáři a jinými lidmi se stejným zájmem o zdraví v kontaktu, proto komunikuji i skrz Facebook. Ale i přesto jsem VELMI ráda, že neřeším všechny hlouposti. Ráda se hýčkám, ráda myslím pozitivně, motivuji se články druhých, poslouchám rady druhých a beru si je k srdci. Stejně tak ráda odpočívám, a rozhodně při tom nemám výčitky, že jsem si dnes nedala do těla. Prostě a jednoduše, nezaprodejte se fitness na úkor všeho a všech ostatních, co máte rádi. Buďte originální. Nenechte se dovést k přehnanému sebevědomí jen proto, že vám jde skvěle nabírat svalová hmota. Neponižujte druhé, protože i vy jste začínali od nuly. Mějte sport a samotný pohyb rádi, ale mějte ho v srdci, ne v hlavě. Jezte zdravě, ale pamatujte, že jídlo je tady, abyste žili - vy nežijete, abyste jedli. Radujte se z maličkostí, a ne jen z dalšího zvednutého kila navíc. Mějte se rádi a nebuďte na sebe tak přísní. :))