čtvrtek 9. července 2015

* Zápisky z přípravy - část I.


Pěkný den vám přeju. Mí blízcí a už i známí vědí, že jsem se pustila do něčeho, do čeho bych nikdy nevěřila, že se pustím. Chápejte, nikdy dříve jsem příliš netíhla ke sportu. A když už, tak jsem se aktivitám věnovala pouze rekreačně a vlastně jen tak z nudy. Postupem času jsem si zamilovala cvičení doma, do kterého jsem se pustila kvůli zdravotním problémům. Dny plynou a já dnes stojím před vámi jako budoucí soutěžící. Nenechte se zmást, na pódium sice vlezu, ale promenádovat v plavkách se nehodlám. A zrovna dnes jsem se rozhodla vám o tom svém budoucím soutěžení říct více. :))

Silový trojboj. To je sport, kterému se nyní věnuji, a doufám, že na podzim si stoupnu před porotu v plné síle, abych ukázala, že ženy nemusí být nutně jen ta křehká a zranitelná stvoření. Samotná příprava je v plném proudu, a i když některé závodnice se připravují mnohem déle, já jsem vlastně na začátku. Závody jsou už koncem října, což uteče jako voda a já tu budu stresovat jako blázen.

Nevím jak jiné holky, ale já si prostě sama na tvoření nějakých tréninků netroufla. Takže odpověď hned na úvod, ano, mám trenéra, který mi s přípravou pomáhá. Je jím místní trenér a úspěšný závodník v silovém trojboji Ráďa Vašík. Naše spolupráce trvá zatím 6 týdnů a věřím, že to společně dotáhneme k podzimním závodům. :)) Určitě mě nešetří a já jsem mu za to vděčná, protože právě tyto tréninky mě učí být silnější nejen fyzicky, ale i psychicky.

Tréninky
Trénuju 4x týdně a rozhodně se nešetřím. Hlavní tři cviky - mrtvý tah, dřep a bench press cvičím několikrát za týden s různými zátěžemi. Kromě toho mám v trénincích doplňkové cviky opět různého druhu. Před každým tréninkem se věnuji řádnému protažení, rozhýbání těla a aktivování svalů, především středu těla, který mám slaboučký.
Kardio ani HIIT aktuálně nedělám, i když nepopírám, že by podobnou aktivitu mé tělo nepotřebovalo. Nicméně zatím mě mé tréninky natolik vyčerpávají, že nemám energie nazbyt, a proto si s aktivitou navíc dávám prozatím pohov. Délka tréninku se pohybuje v rozmezí 1,5-2 hodin podle nálady a energie. :))

Strava
Strava se nelyší od té předchozí, tzn. že se stále stravuji dle zásad iifym, i když jsem se krapet umírnila. Nejím již tolik junk food, ale snažím se dbát na kvalitní stravu, která mi dodá dostatek energie na náročné tréninky. Ale na druhou stranu se rozhodně neomezuji, v těch největších horkách padne za vlast ne jedna zmrzlina, když mám chuť na sladké, s klidem si dopřeju kus čokolády nebo nějaký koláček. Kalorie šly vzhledem ke zvýšené aktivitě nahoru, aktuálně se pohybuji okolo 2300 kcal. Původně jsem chtěla především redukovat, ale nechávám to zatím volně plynout, hlavně aby byl dostatek sil na tréninky a výkony šly nahoru.

Pokud se na podzim dohrabu k tomu soutěžnímu pódiu, měla bych se vlézt do váhové kategorie do 84 kg, věkově spadám ještě do juniorek (ve kterých se bohužel kvůli věku dlouho neohřeju). Za jaký oddíl budu soutěžit, je prozatím ve hvězdách. :))

Doplňky
Abych pravdu řekla, v tomto směru se docela hamuju. Resp. neutrácím statisíce za hlouposti, vystačím si s proteinem a BCAA. Neopomínám ani kvalitní kloubní výživu, aktuálně Animal Flex, kterou jsem dostala darem. Z dalších pak už levnější záležitosti jako Omega 3, vitamín C, zinek, vápník a hořčík. Nepoužívám žádné předtréninkové nakopávače, spalovače ani jiné doplňky.




Výbava
Nemyslete si, ani silový trojboj není úplně nejlevnější záležitost. Určitě nemusíte mít všechno vybavení světa, nemusíte si kupovat ty nejlepší značky, ale je dobré mít alespoň základní věci. Pro mě naprostá nezbytnost, kterou již naštěstí nějaký ten pátek vlastním, magnézium v kostce. Bez něho bych jen stěží potáhla mrtvolu, protože když se vám potí ruce, tyč klouže jedna radost.
První věc, kterou jsem si koupila, byl pořádný opasek, protože tahat těžké váhy jen tak, to bych si prostě netroufla. Pro pocit bezpečí tedy jeden kožený pásek přímo dělaný pro powerliftery.
Protože mám slabé zápěstí a při zvedání u bench pressu jsem začala pociťovat bolest, padla nějaká ta kačka také za bandáže na zápěstí. Myslím, že nemusí být pro každého nutností, ale rozhodně se hodí. Využívám je i u dřepů.
Prozatím nejdražší věc, do které jsem investovala, byly speciální neoprenové bandáže na kolena, díky kterým se vám dřepu opravdu snáze. A co víc, dovolí vám dřepovat i s větší zátěží jak bez nich.
Boty. Ke koupi speciální obuvi jsem se prozatím nerozhoupala. Věci předešlé hodně provětraly mou peněženku (odhadem nějak 3000 Kč +), takže zatím šetřím na pořádné boty. Zatím cvičím v obyčejných teniskách (typu Converse), které jsem vyhrabala doma.
Kromě botů mi pak zbývá ještě pořídit dres na soutěž a budu mít kompletní výbavu. Uff. Kupovat to všechno naráz, tak jsem asi celý měsíc jen o vodě a chlebu.

Pocity
A teď několik pocitů aneb jak jsem si hrála na tvrdou holku.
Příprava na silový trojboj není lehká, i když si troufám říct, že zatím si stojím celkem dobře. Mé výkony nejsou perfektní, rozhodně je na čem pracovat (i když to vždycky), ale já věřím, že ta dřina se na nich odrazí. Velmi ráda bych dřepla alespoň se 110 kg, na mrtvém tahu potáhla alespoň 120 kg a na bench pressu vytlačila alespoň 60 kg. Rozhodně to nejsou výkony nedosažitelné, ale věřím, že mě ještě trošku potrápí. Aktuálně jsem ode všech tří cílů zhruba 20 kilo daleko. Za těch pár měsíců se asi nestanou zázraky, ale já prostě věřím. :))
Přiznám se, že vzhledem k tomu, že pracuju fyzicky a tréninky jsou těžké, jsem opravdu unavená a rozbolavělá. Ale právě díky tomu potu, nazvedaným kilám a navztekaným chvilkám u toho, jak mi to nejde, jsem pochopila, že silový trojboj jsem si oblíbila. Tréninky dostaly s tímto zaměřením úplně jiný rozměr a já jsem konečně šťastná.

Pár slov na závěr
Upřímně, nerozhodla jsem se pro soutěžení a věnování se tomuto sportu zcela náhodou. V mém životě se událo mnoho změn, ať už šťastných, tak i těch smutných. A já zkrátka pochopila, že není čas ztrácet čas. A tak si jen plním sny bez ohledu na cokoliv/kohokoliv. Protože sny si plnit máme! :))
Nikdy se nepodceňujte. Tuto větu jsem slyšela ke své osobě v poslední době několikrát od různých lidí. Víte, nikdy jsem nebyla ten chlubící se typ, prostě si trénuju sama pro sebe, pro svůj dobrý pocit, pro své zdraví, pro své vlastní osobní cíle. Nikdy nebyly velké, ale vždy mi udělalo jejich dosáhnutí obrovskou radost. 
Okolí mě, co se sportu týče, vždycky podceňovalo a se mnou se to možná občas táhne až do teď. Ještě několik let zpět jsem trpěla problémy se zády, byla jsem ráda, že chvíli ustojím. Absolvovala jsem nespočet rehabilitací a návštěv odborníků. Nikdy nic nenašli, prostě jsem jen moc vysoká, a proto mohu mít problémy. Objevila se následně skolióza a pár zmačkaných obratlí, jak mi řekl lékař.
V první třídě jsem podstoupila operaci levého kolene, resp. vyřezání nálezu v podkolenní jamce. Rekonvalescence byla dlouhá a těžká, ale zvládla jsem to.
Před dvěma lety mě začalo trápit pravé rameno, nemohla jsem na něm nosit ani kabelku, ulevovala jsem mu, jak se dalo. Dnes jsou již bolesti částečně pryč.
A já apeluji na všechny, kteří mají nějaký zdravotní problém, nenechte ze sebe zbytečně dělat chudáčky, kteří se na nic nezmůžou. Ze mě dělali "nemocnou" pořád, byla jsem ta křehulka, která nemůže tahat těžké váhy. Dnes pracuji fyzicky, tahám v práci těžké bedny, a kromě toho ještě 4x týdně chodím před prací trénovat na svou první soutěž v silovém trojboji. Nikdo mi neříkal, že to bude snadné, vlastně jsem se ani nikoho neptala. Cítím, že potřebuji nejen okolí, ale i sama sobě dokázat, že už nejsem ta chudinka, která se vymlouvala na bolavé ramínko, skoliózu nebo koleno po operaci. Buďte hrdí sami na sebe a bojujte za své sny! 
V neposlední řadě je důležité být obklopen těmi správnými lidmi. Neříkám, že všichni mí známí a přátelé se mnou sdílí stejný názor, že jsou všichni nadšení tím, čemu jsem se začala věnovat. Ale důležité je, že vás podpoří za každé situace. Líbí se mi názor mého trenéra, který je šťastný, že mě sil. trojboj chytl za srdce, že trénuji s radostí a chtíčem. A právě jeho víra ve mě činí šťastnou také mě, žene mě kupředu. Bez ohledu na to, jestli zvedám takové brutusy jako holky na soutěžích. :))

"Ne každý rozumí tvé cestě. To je v pořádku. Není to jejich cesta, aby jim dávala smysl. Je TVÁ!"


 

Jaký sen si plníte teď vy? :))

11 komentářů:

  1. já ti tak hrozně moc držím palce! Přeju ti ty nejlepší výsledky, hlavně ať ti to dává, co od toho čekáš. Budu tvoje velká fanynka! Hodně štěstí beruško! Veronika Wisiorková

    OdpovědětVymazat
  2. Tyjo Kriss, ani nevis, jakou si mi udelala timhle clankem radost! :) Sleduju te uz dlouho, i kdyz casto potichu, a tohle jsem tak nejak trooosicku ocekavala. Vzdycky jsi byla ta mene napadna ze vsech ,,fitness blogeru", ale ta sila (ted myslim tu psychickou) z tebe salala vzdycky! Moc ti drzim palce a smekam, za to co vsechno si prekonala :) A kdyz to pujde, rada ti prijdu nekam na podzim zafandit :)

    OdpovědětVymazat
  3. Držím ti palce moc! Je to náročná disciplína a právě to překonávání sama sebe je na tom to uspokojivé, i když člověk třeba nevyhraje, posunout své limity a donutit svoje tělo dosáhnout extrémních výkonů je náročné a doufám, že tu cestu až k podzimním závodům budeš pořádně dokumentovat! Držím obě pěsti. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Já budu a jsem další z těch, které tě budou sledovat a koukat se na celou tu řpípravu. Moc ti držím palce :) Vím, co to je plnit si sny :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ani nevíš, jakej je to mazec pro mě, číst tyhle řádky... Jsem úplně nadšená!!! To je skvělé, že jsi našla cestu a taky odhodlání jít soutěžit :) Tvůj příběh mi připomíná můj (až na ten trojboj) a tak se těším na další zápisky :)

    OdpovědětVymazat
  6. Wau, budem ti držať palce :)
    Ja tiež trénujem len sama pre seba, najradšej mám ale práve tieto 3 základné cviky. Určite by bolo fajn ak by si napísala aj nejaké tvoje osvedčené tipy a triky či už k prevedeniu, mobilite a pod. :)

    OdpovědětVymazat
  7. No supeeer!!! Soutěže, závody, to je hlavně atmoška, zážitky, nová přátelství. Já jsem se zatím našla ve světě běžeckém, ale věřím, že trojbojářský bude podobný. Společný koníček totiž šíleně spojuje a nabíjí. Moc ti budu držet palce. PS.: kolik měříš? jen tak pro představu ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Paráda, rozhodně se těším na další článek! :) A všem to v říjnu natřeš, to už se ví! :D

    OdpovědětVymazat
  9. Jsi hrdinka, zlato! Moc ti fandím!!!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář. :-)