čtvrtek 2. ledna 2014

* Testováno na vlastním těle


Svátky jsou za námi, Silvestr rovněž utekl jako voda a máme tady nový rok. Rok, ve kterém si budeme plnit nová přání a dosahovat nových cílů. V roce 2014 vám přeji jen to nejlepší, ať konečně najdete klid v duši, ať jste spokojení sami se sebou a svými výkony, ať se naučíte mít rádi sami sebe, ať se udržujete ve skvělé formě, a ať se vám splní vše, co si jen přejete! :)) Já vám však dnes kromě tohoto skromného novoročního přání chci hlavně popsat ten poslední týden a půl v teď již loňském roce. Rozhodla jsem se ještě několik dní před Vánocemi, že se rozhodně nebudu nijak omezovat, co se jídla týče. Už při pečení cukroví jsem poctivě každý druh několikrát chutnala, i když se jednalo o osvědčené recepty, které prostě každý rok chutnají stále stejně. Přes vánoční svátky jsem se hamovala, a to doslova, na talíři se kromě štědrovečerního kapra s bramborovým salátem objevila také pečená husa se zelím, následovalo vepřo-knedlo-zelo. Přiznávám, že pár dnů jsem si poté dala oddych, abych byla připravená na silvestrovský nářez v podobě chlebíčků, jednohubek, zbytku cukroví z Vánoc a všech dalších nástrah, které číhaly na každém talíři. Díky této hromadě jídla jsem se tak nevědomky a docela nechtěně podrobila jednomu testu, který však rozhodně nedopadl pozitivně.

Než se dostanu k samému závěru tohoto hodování, ráda bych zmínila jednu knihu, o které již psala Monča, více o knize v tomto článku. Protože jsem ženská zvědavá, neváhala jsem, zarezervovala si ji v místní knihovně a už mi nějaký ten pátek leží netknutá doma. Vlastně ne tak zcela netknutá, protože úvod knihy a pár stránek k tomu jsem stihla přelouskat cestou z knihovny domů. Kniha popisuje problematiku pšenice a její vliv na náš organismus. Velmi se mi líbily pojmy pšeničné břicho, preclíkový mozek, bagetová střeva či vdolková tvář, které, ruku na srdce, by snad nikdo z nás mít nechtěl. 
Nechci dnes mluvit o pšenici a jejím vlivu na naše tělo, vlastně ne tak docela, ale první věc, která mi při odfukování na pohovce naskočila do hlavy, byla právě tato kniha. Je v ní totiž popisován vliv nějakého druhu stravování, tedy konzumace pšenice, který nemá příznivý dopad na tělo. A protože jsem v průběhu svátků a vítání nového roku spráskala nejen hromadu pšeničných mňamek, ale i jiných mastných a tučných jídel, dovolím si vám popsat tento malý experiment ve stručných bodech, resp. v krátkých deníčkových zápiscích. Vím, že budou znít pravděpodobně dost tragicky a pesimisticky, ale i přes to všechno jsem si konec roku vážně užila! :))




24. prosince 
Dnešní den se musí obejít bez ovesné kaše, na Štědrý den si dávám 3 kousky poctivě upečené domácí vánočky s máslem a Nutellou. Dopolední svačina u babičky je více než jasná - cukroví, cukroví a překvapivě ještě jedna dávka cukroví. K večeři jsem si dopřála s klidným svědomím smaženého kapra, bramborový salát jsem vyměnila za zdravější variantu (bez majonézy). Později si ten pravý bramborový salát stejně dávám. Aby toho nebylo málo, po večeři do sebe hodím několik (asi 15) kousků cukroví a jde se na rozbalování dárečků. Dnes jsou přeci Vánoce, takže pro celou rodinu (včetně sebe) nachystám výtečné zmrzlinové poháry s pořádnými kopečky Tiramisu zmrzliny a navrch šlehačku, která div nepřetéká přes okraj pohárků (spíše jsou to pořádné poháry!).
K večeru uznávám, že sladkého bylo opravdu dost, hodilo by se něco slaného. Nacpu do sebe asi čtyři hrsti nesolených arašídů a usínám únavou s nafouklým břichem na pohovce v obýváku.

25. prosince
Dnes budu krapet stručnější. Ke snídani byla opět vánočka a trochu ovesné kaše. Mám žaludek na vodě, ale svátky přeci ještě neskončily, ony teprve začínají! Na počest příjezdu mé babičky s dědou se peče husička, smaží se lokše a vaří se červené zelíčko. Na dobré trávení si k tomu všemu dám půl skleničky vychlazené dvanáctky. Poobědový pohár je opět samozřejmostí, nechybí ani řádná dávka šlehačky. Počet snězeného cukroví už přestávám počítat. Po obědě si hodím šlofíka asi na 3 hodinky. Že by to jídlo?
K večeru mě zase chytá mlsná, jak kolem sebe vidím stále cukroví, že vytáhnu zmrzlinu z mrazáku a docpávám se.  

26. prosince
Svátky jsou v plném proudu, dnes přijíždí další návštěva, takže máme k obědu vepřo-knedlo-zelo. Chci umřít, je mi zle, že nemám ani tužku. Lituji, že jsem se rozhodla, jak si budu o svátcích dopřávat. Mému žaludku to evidentně nedělá dobře a protestuje. Neberu ohledy a cpu do sebe i dnes cukroví, tentokrát od babičky. Letos upekla vážně skvělé ořechy! A víte, co nesmí chybět po obědě ani dnes? Přeci pohár, tentokrát opět zcela nečekaně s horou šlehačky. Možná to vypadá, jak strašně přeháním, ale teď je mi spíš líto, že jsem ty sváteční hody nefotila.
Mohlo by se zdát, že žaludek už dá k večeru pokoj, ale i tentokrát se mi udělá hned několikrát šoufl, takže to vzdávám a jdu spát.

27. prosince
Naprostý oddych, detox, po cukroví ani nesahám. Dokonce se odvážím jít cvičit, mám špatný pocit z toho nicnedělání. Výkony jsou kupodivu ucházející, divím se tomu, co vidím, a co po té šílené stravě vůbec dokážu s tělem udělat. Jako mávnutím kouzelného proutku je mi zázračně dobře. Po obědě se dokonce přemůžu k učení.

28. prosince
Jsem tolik unavená, že se ani nezvednu z postele. Raníček (vlastně poledňáček) mám až kolem půl dvanácté. Jdu si dát ovesnou kaši, kterou ani nedojím. Mám pocit, že se brzy pozvracím. Žaludek je kaput více než kdykoliv předtím. Kvůli tomu se vracím do postele a prospím celý den.

29.-30. prosince
Funguju docela normálně, žaludek už šlape jako hodinky, změna stravy a den hladovky mu evidentně prospěl. S hrůzou a naježenýma vlasama si uvědomuji, že zítra je Silvestr. Vím, že jednohubkám s česnekovou pomazánkou bych odolat nedokázala, proto si své hody prodlužuji do konce roku 2013, pak už s tím seknu.

31. prosince
Ráno začíná krásně, na stole voní ovesná kaše posypaná skořicí. Psychicky se připravuji na tu silvestrovskou přežíračku. K obědu atypicky vepřová kotleta (vepřové jsem sakra dlouho neměla) zapečená s bramborami a šlehačkou (začínám ji po těch svátcích proklínat). Dám si jen menší porci, vždyť za chvíli se budou chystat jednohubky a chlebíčky. Sotva na to pomyslím, už se mažou veky vlašským salátem. Během večera jich do mě padne asi deset, střídám je s jednohubkami, sem tam sáhnu po nějakém tom pizza šnekovi, tyčinkách či preclících. Žeru, žeru a žeru. Před 10. hodinou večer už jen lítám na záchod a zpět. 

1. ledna
Před druhou hodinou ranní uléhám do postele s "těhotenským" břichem. Mám pocit, že každou chvílí porodím. Lituju, že jsem neumřela už o vánočních svátcích, protože takové zacházení si mé tělo nezaslouží. Jsem ráda, že hodování je definitivně za mnou, a těším se na ty hromady kuskusu, rýže, masa, zeleniny, ořechů, tvarohu a vloček. 




Slovo závěrem
Během těchto pár dní jsem si hodila hned několik sprintů na záchod, kde jsem strávila tolik času, jako snad nikdy předtím. Prožila jsem si x křečí v břichu, x pocitů na zvracení. Moje pleť vypadá jako za rané puberty, pupínek vedle pupínku. Po celé dny jsem fikaně maskovala "těhotenské" břicho, odulost v obličeji už tolik zakrýt nešla. Musím říct, že mi vážně bylo na nic, a to upřímně. Poznala jsem, co dokáže taková nálož nezdravého jídla udělat s tělem, jak ho huntuje, jak mu ubližuje. Ačkoliv se může zdát, že děsně přeháním, vážně jsem spořádala vše, o čem vám píšu. Chtěla jsem vám tím jen sdělit, že jsem si sama na sobě vyzkoušela, jakou roli v našich životech hraje jídlo, jak nesmírně nás ovlivňuje, ať chceme či ne. Když vidím lidi ládující se čokoládou, lijící do sebe hektolitry Kofol a podobných přeslazených nápojů, nedokážu pochopit, jak jejich tělo vůbec dokáže fungovat. Je jasné, že můj stravovací režim je od toho jejich naprosto odlišný, ale potom nechci vidět jejich zanesené trubky (myšleno střeva, cévy a další důležité "nástroje" v našem těle). Já už teď s jistotou a vlastní zkušeností mohu říct, která jídla mému žaludku rozhodně dobře nedělají (a nejen jemu, ale celému tělu), protože sváteční tabule jsou "krásným" příkladem.
Možná to všechno vypadá dost nezodpovědně, dokonce se může zdát, že jsem tělu úmyslně ubližovala vším tím jídlem, které mu nedělalo dobře, a já v tom ještě pokračovala. Ale někdy si prostě potřebujete uvědomit, že to, co děláme, je správné, a že ten život, který jsme žili předtím, v mém případě prostě neexistovaly v jídle žádné hranice, stál za nic. Já se přesvědčila o tom, že mé tělo a žaludek především, by si jen stěží zvykalo na tento staro-nový stravovací režim. Proto jsem ráda, že už je hodování konec, a teď už si budu dopřávat jen s rozvahou. :)) 
Pro všechny zvědavce, během této jedné velké přežíračky jsem přibrala sotva půl kila, možná třičtvrtě, i když se mi tomu nechce moc věřit.

Jak to máte se změnou stravy vy? Když si dopřejte nezdravá jídla, ať už v malé či větší míře, ať už jen zřídka či častěji, jak na to reaguje vaše tělo? 

PS: Desetikilové jednoručky jsem sice do konce roku nepokořila, ale překonala jsem strach a začala jsem konečně dřepovat s vlastní váhou. :))

Doufám, že jste si svátky užili a potrápili svůj žaludek méně jak já.

Krásný den.
Kriss

35 komentářů:

  1. Nový rok, nojo.. popřála jsi nám krásné a moc důležité věci. Totéž i tobě! Ani já se letos neomezovala, ale tak moc to semnou neudělalo.. :) Husičku se zelím jsem si taky dala. :P Mňam
    Pšenice je svině, to se ví. Zkoušela jsem to bez pečiva a tak, ale marně zatím :D a vzdát se vánočky s nutellou, to nejde! :D Aa, zmrzlinové poháry zní jako super tradice :) chvilku viď. :D
    "na dobré trávení si k tomu všemu dám půl skleničky vychlazené dvanáctky" to mě rozesmálo :D
    Šlehačka je šílenost, ale kotletu bych si dala! :D Kuskuse, rýže, maso, zelenino, vítejte zpět! :)
    Moc hezky jsi to shrnula. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem pomalu k nezdravému jídlu směřovala už od srpna-bohužel, ale přes svátky se to akorát stupňovalo a projedla jsem fakt celé vánoce. Ode dneška už ale dávám sladkému a vůbec nezdravému jídlu sbohem a těším se na zdravé jídlo. Sice to bude těžké po půl roku přejídání se, ale snad už na konci ledna si zvyknu a vše půjde jak má :) Vánoce jsou prostě zabiják :D

    OdpovědětVymazat
  3. Líp bych to nepopsala Kriss. My měli s bráchou lenošící a přežírající 24-26 a nic jiného kromě přežíraček a dívání na pohádek jsme nedělali. Hrůza, ani jsme pak z toho neměli radost.
    Taky jsem prakticky nic nepřibrala, tomu dost dobře nerozumím, ale nezlobím se :D
    Díky bohu za mojí stravu a nechápu, že lidi s tímhle normálním stravováním ještě žijou a neválí se kde se dá.

    OdpovědětVymazat
  4. Všechno, co jsi nám popřála, přeji i já tobě! :)
    Knihu Život bez pšenice jsem si taky půjčila jednou v knihovně a oblíbila jsem si ji natolik, že jsem si ji musela koupit na Vánoce. Zkouším teď, jak dlouho zvládnu nejíst pšenici a jak se pak budu cítit :D První den mám úspěšně za sebou :)
    Teda, ten tvůj experiment je zajímavý/krutý/hustý.. :D Držím palce, ať co nejdříve všechny nežádoucí účinky tvého experimentu brzy zmizí :) Jinak taky nechápu, jak něčí organismus dokáže takhle fungovat, když do sebe cpe všechno možný.. brr.

    OdpovědětVymazat
  5. Velmi podobný scénář, ne-li stejný :D://, až na to že mě ta ručička na váze ukázala o mnoho víc, ale pro jistotu jsem vzala ještě do ruky metr a bylo to v pohodě, takže od teď už jen budu pálit ty tuky, co jsem přes svátky spořádala. Hezký nový rok.

    OdpovědětVymazat
  6. Připadá mi, jako bych tenhle článek psala já. Žrací deníček mám uplně stejný (možná ještě horší) :( a v hlavě hroznej zmatek protože jsem na sebe naštvaná, že jsem se nedokázala ovládnout a ochránit svoje tělo před tím vším "toxickým" jídlem. Doufám, že se co nejdřív srovná a že si nevytvořilo během těch pár dní závislost :D

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělý článek Kriss,
    díky za něj.
    Takový "experiment" jsem podstupovala každé Vánoce (teda jen na Štědrý den), když jsem pod nátlakem tradice do sebe nasoukala kapra(který mi nechutná) a bram. salát. A ze slušnosti...taky nějaké to cukroví. I když to byl vždy jen jeden večer...bylo mi pak neskutečně zle...celou noc jsem trávila ve společnosti "porcelánové mísy" a v křečích.
    A dalších pár dní jsem se z toho kurýrovala... Přesně jak píšeš, žaludek na vodě, bolest hlavy, čast i zkažený žaludek, pálení žáhy...prostě jako kocovina....jen bez alkoholu.
    Tak jsem se na to letos vykašlala....sice jsem byla celou rodinou odsouzena....a pomluvena...... Ale rybí filé na másle s kmínem (to miluju) a svůj bram. salát (bez točeňáku a podobných sajrajtů,... za to s vlastní hand - made domácí majonézou, vajíčkama, okurkem a hráškem) jsem si vychutnala. Cukroví jsem si nedala, protože jsem na něj prostě neměla chuť (kdybych měla, klidně si dám). Na vanilkovou zmrzku jsem chuťě měla, tak při večerním sledování pohádky "miska padla".
    Cítím se skvěle, lehce, žádné bolesti břicha, žádné křeče.... A kvůli tradicím si už nechci ničit hezké vánoční chvíle a sváteční pohodu lítačkou na onu místnost...
    Pěkný a pohodový rok 2014 Kriss :-)
    Těším se na další články
    Na knihu o pšenici určo taky mrknu.... Díky za tip.

    OdpovědětVymazat
  8. Jeden z nejlepších článků, jako kdyby jsi mi mluvila z duše, navíc, já jsem takový neaktivec celoročně, takže tím spíš bych měla mít výčitky z toho, jaké hory a tuny nezdravých dobrot jsem střádala, ale proč...žiju jen jednou, navíc jsou svátky, života je potřeba si užívat - žít ho a ne přežívat. Napsala jsi to opravdu krásně a co říct závěrem? Snad jen to, že pouhé třičtvrtě kilo navrch ti můžu závidět :D :D :-*

    OdpovědětVymazat
  9. To, jak popisuješ dny, mě neskutečně rozesmálo. :D Já jsem na tom byla tedy opravdu podobně, až na to, že jsem nehnula pr..., ehm zadkem, a jen se válela v posteli s chřipkou a ládovala do sebe jedno cukroví za druhým.
    Pocit, že budu brzy zvracet jsem za svátky prožila asi jen jednou, ale po Silvestru jsem si na záchod zalítala hodněkrát. Také už se hrozně těším na kuskus, rýži, bílý jogurt, vločky a všechno ostatní, z čeho se mi nedělá tak špatně. Ani jsem raději nestoupala na váhu, takže ti závidím, že jsi přibrala tak maličko. :)

    OdpovědětVymazat
  10. Jojo. Lip bych to nenapsala. Hlavne pasáž o tom, jak nechápeš stravování dnešních lidi se mi opravdu líbila. Ale to uz je jejich problem. Ale nechapu tu pšenici nazacatku? To bych potřebovala vysvětlit. Podle me neni konzumace pšenice nějak špatná. Vse je o vyváženosti. Jasne ze kdyz budes kombinovat smetanovou zmrzlinu se šlehackou, tuny Tučného cukroví a zazdis to veprovym s knedlemi a zelím, nebude ti dobre.. Telo to nezvládne strávit... Nebo jak si to myslela o pšenici? Tu knihu jsem nečetla, usuzuji jen ze svých domněnek. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já to zmínila jen tak na okraj, protože jsem si s tím nacpaným břichem vzpomněla právě na ten pojem "pšeničné břicho". Co se týče té knihy, popisuje vliv pšenice na náš organismus. Člověk se strašně rychle stává závislý na pšenici a všech dobrotách z ní vyrobených. Dle mnoha studií bylo prokázáno, že bez lepku tělo lépe funguje, dokonce došlo i k mnohým zlepšením organismu po vyřazení pšenice z jídelníčku. Je to asi na velkou debatu, kdo to nevyzkoušel na vlastní kůži, asi bude tvrdit, že pšenice není takové zlo, ale stačí už jen ty výsledky studií, kdy byla pšenice označena za jednou z hlavních příčin obezity. Pokud budeš mít čas, mrkni na tu knížku, určitě neprohloupíš. :)) Já sama si ji chci v klidu přečíst celou.

      Vymazat
    2. Jo aha :D Tak to jo. Rozhodně je to na velké debaty, o tom žádná. Stejně jako celý paleo životní styl. Ohledně té pšenice, já si stejně myslím, že tím, jak je většina pečiva sladká, tak je závislost spíš způsobena cukrem než pšenicí.. Ale rozhodně na to mrknu. :) Díky

      Vymazat
  11. Wow, já čučím. Jde vidět, co tělo opravdu potřebuje :-) Taková změna ze zdravé stravy do nezdravé byla pro tebe uplná rána. Snad už je ti líp ! Já jsem taky žrala jak urvaná ze řetězu, ale pořád jsem cvičila a kombinovala jsem nezdravou stravu se zdravou :-D To mě možná zachránilo, i když pravda, že mám to zažívání po těch prázdninách nějaké narušené. Opravdu se to žraní nevyplácí.
    Hodně štěstí do nového roku <3

    OdpovědětVymazat
  12. Chtěl bych vás poprosit o vyplnění mého dotazníku pro seminární práci. Týká se životního stylu, zvládání stresových situací.
    http://www.survio.com/survey/d/V2L8O7V6T2Q9S0W9D

    Všem moc děkuju.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuju tobě taky! :) Jednu dobu jsem to s tím trochu přeháněla, pak počítat přestala a teď už vážně jen přibližně, nemá smysl se nějak stresovat :)
    Ty jo, ten článek je vážně síla. Je dobré, že jsi moc nepřibrala, je vidět, že předtím ses o tělo pečlivě starala a tak se teď tolik nemstí :) Ta únava je přesná..i ty chutě, taky jsem se takhle cítila :) Po štědrém večeru jsem šla spát taky brzo a druhý den nemohla skoro nic jíst, ale když už mi nebylo na zvracení, tak jsem stejně ironicky šáhla zase po cukroví. Teď jsem si úplně vzpomněla na Supersize me :D
    Tak hlavně,že teď je ti zase dobře, tělo ti musí děkovat :D Mimochodem, ty se chystáš přestat s pšenicí? :)

    OdpovědětVymazat
  14. Kristýnko, naprosto se v tom vidím. Měla jsem to snad na chlup stejně. Od včerejška jsem celý den jeedla dobře, večer jsme jeli do Hradce Králové na oňostroj, krapet se to protáhlo a na nový rok měli všude jaksi zavřeno a já měla šílenou chuť na horkou čokoládu nebo tak něco, tak jsem si na benzině koupila kinder tyčinku a mega sušenku. Nic víc přeslazenýho jsem neměla, i to cukroví bylo míň sladký než sušenka z Aggipu :D Dneska jsem jedla zatím ukázkově, za hodˇku mířím do fitka a od neděle začínám cvičit s trenérem. Už se těším :)

    OdpovědětVymazat
  15. Život bez pšenice mám pravě rozečtený, sice jsem na začátku, ale zatím se mi hodně líbí!
    Co se týká toho přejídání o Vánocích... ano, přejídala jsem se. 4 dny jsem do sebe ládovala samé svinstva, ale všechno to bylo ze stresu... mám doma problémy a řeším to tak, že buď se celý den přejídám a nebo naopak nic nejím (a jak známe stres, ovlivnit se to nedá). Lituju toho, ale posílilo mě to a teď jsem zase o něco chytřejší a odolnější... Vlastně, já mám trochu problémy s přejídáním, ale myslím si že to je od toho, že jsem na sebe moc přísná, a když si třeba zahřeším u buchty, najednou ji musím všechnu sníst a dohnat si všechny chutě. Bojuju proti tomu.

    OdpovědětVymazat
  16. pšenice a lepek je hnus, život bez ní je mnohem lepší a stravitelnější. Ty popsaný dny jsou drsný, já už taková nejsem, nic proti dopřávání si, Ale udelat z Vánoc oslavu jídla mi nepřijde rozumné. Já se nepřejedla a jedla jako vždycky. To můj otec zase stihnul sežrat 2 balení živočišného uhlí (nemá se holt přežírat). Myslím si že člověk v takovýchto stavech už pak jí jen ze setrvačnosti a neuvědomuje si ani chuť toho jídla.

    OdpovědětVymazat
  17. Taky jsem svátky měla přežírací. Ale od lednu jím zase hezky a zdravě, aspoň jsem si tak ujasnila, že to je to, co chci :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Já si dopřávala dosti podobně - spíše tedy stejně nebo i více. Ale jenom 4 dny. Zato pocity jsem měla úplně stejné jako ty - včetně té pleti, břicha, odulosti, navíc i stále únavy a dokonce mě začaly bolet záda! Což se mi už pěkně dlouho nestalo. Asi mi chyběl pohyb a to "těhotenské" břicho záda přetěžovalo no :D Ale hned po najetí na pořádné "clean" jídlo jsem se začala cítit naprosto skvěle. Já teda na váze viděla po tom posledním "hřešícím" dni celkem dost navíc, ale šlo to šupem dolů a teď po týdnu mám snad i méně než před svátky. Takže žádná tragédie :) Ono je fajn si jednou za čas takhle dopřát - já osobně to fakt potřebuji - dát si ty nezdravé věci, co mám ráda a pořádně se nacpat. Ale určitě né pořád. Pak si zase užívám to zdravé stravování :) Člověk by si jinak to tělo opravdu huntoval a to přece nechceme.

    OdpovědětVymazat
  19. Není nad to testovat na vlastní kůži.:-)

    OdpovědětVymazat
  20. :D dost dobrý článek a ještě lepší jsou všechny "přiznávací" komentáře :D. My to doma s tím jídlem nepřeháníme, žádné poháry, ani nedržíme dny s husou, kachnou a svíčkovou, na to nikdy zase tak nejsme a je to dobře, není pak dobrý vzlykat s bolavým bříškem :D, ale jak píšeš, pokud to člověku chutná, tak jednou za rok je to jako flus do moře :)
    Já jsem cítila plnější žaludek jen 24., jinak naprosto v pohodě a ani jsem neměla v plánu jíst po tunách. A gratuluju k nepřibrání, je to znak zdravě fungujícího těla! .)

    OdpovědětVymazat
  21. Článek skoro jako nějaký výzkum :) A on to asi i byl, neplánovaný :) Díky za něj, zase jsem si uvědomila, jak moc je naše tělo tím nezdravým jídlem ovlivněno, stejně jako tím zdravým... A že sis dopřávala viď? Ale já nemám co říkat, dělala jsem to samé :)

    OdpovědětVymazat
  22. Skvělý článek :D
    A určitě na tom něco je....nebo ne něco, ale hodně :)
    Já jsem si hlavně na Štědrý den dopřávala všechno, vánočku, cukroví, cukroví, cukroví, kapra, salát, cukroví...a pořádně jsem si to užila,všechno mi to chutnalo. Ale další dny jsem jedla zase jako jsem zvyklá (jen navíc to cukroví), doma totiž žádné vyloženě nezdravé sváteční obědy nemáme a u babičky bylo taky pečené maso s kaší, takže jsem ani nějakou možnost neměla :D
    Jednou za čas se ráda pořádně nacpu (no dobře, přežeru....:D) něčeho, co mi vážně chutná, třeba takové páteční vínko s hromadami sýrů, mňam! Nebo nějaká ta čokoládka samozřejmě.....ale přejídat se často by mi samozřejmě dobře nedělalo a cítila bych se jen špatně, zdravější a lehčí jídlo mi vyhovuje - jak fyzicky, tak psychicky:)

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj, tento článek je fakt moc dobrý :)
    Něco podobného jsem zažívala i já, když jsem se snažila se tomu vyvarovat, nějak to zeliminovat, pořád najít zdravější variantu- menší porce a tak. Na Silvestra teta do mě naprala řízek ( sice malinký jak dlaň) s bramborovým salátem, ten pocit byl naprosto odstrašující. Opravdu se divím, i svým bratřím, kteří valí všechno bez uvážení, přes kofoly, po brambůrky, zmrzliny a opražené nudle s cukrem, jak mohou fungovat? Taky tak vypadají, mě se sice smějí, že jsem býložravec, když cvičím, tak pochodují s paštikou v ruce a mají narážky ( těch si už ani nevšímám).... ne prostě je to tak, to tělo je ucpané jak záchodové trubky. Když mám na něco nezdravého opravdu chuť vždycky si na to vzpomenu a raději polknu slinu ;)

    Jinak taky píšu: mrkněte se ke mně, napište mi váš názor, co si myslíte o mém stravování, co bych měla pozměnit a tak.. http://hejbnikostrou.blogspot.cz/ :)

    OdpovědětVymazat
  24. Pravda. Letošní Vánoce mě málem zabily. Ne že bych se zrovna nacpávala cukrovím, ale těch pár kousků, co jsem měla, těžší jídla, jezení častěji, než jsem zvyklá udělalo svoje. Vlastní břicho jsem taky nepoznávala, bylo mi blbě..blbě..blbě.. jeden den jsem si taky naordinovala hladovku, jinak bych se snad ani nevzpamatovala. Po téhle stránce jsem docela ráda, že už to je za mnou :)

    OdpovědětVymazat
  25. Já jsem se také vloni přežírala a jedla cokoliv co mi přišlo pod ruku tak jako ty.. narozdíl od tebe jsem si ale odnesla za celé předvánoční, vánoční a i novoroční období 10kg navrch,,.. letos jsem tak hloupá nebyla, hlídala se a hele, ještě jsem krapet zhubla :-D

    OdpovědětVymazat
  26. hmm.. vidím, že svátky u mě probíhaly velmi podobně :D, i se stejnými následky. Ani nevíš, jak jsem šťastná, že už je to žraní za mnou a jedu opět se svým režimu :D

    OdpovědětVymazat
  27. Zajimavý popis, tak to je , někdo si řiká že je to jen jídlo. Jenže strava ovlivnuje celou naší kondici tak i psychiku. Naší naladu, ospalost, pleť a vše. :)

    OdpovědětVymazat
  28. Moje tělo reagovalo úplně stejně, hlavně na ten bramborový salát, měla jsem ho letos jen na štědrý den a pak už jsem ho nemohla ani vidět... ta syrová cibule, no, i když věřim, že je zdravá, mým ústům a mému žaludku prostě nevyhovuje :D
    Jinak musím říct, že letos poprvé jsem se na Vánoce krotila! Ale narozdíl od tebe, jsem zas zbytek roku nejedla tak ukázkově jako ty, takže jsme si to prohodily :D

    OdpovědětVymazat
  29. Mě se letos podařilo přežít svátky "lehčeji" než předchozí roky. Ale nejen o svátcích - pokud to i třeba při nějaké oslavě přeženu, mám podobné negativní příznaky (trávení apod) jako ty...

    http://fitjane.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  30. Naozaj zaujímavý článok, tak ako vždy Kriss :D Čo sa týka vianočných sviatkov až tak som ich čo sa týka jedla neprežívala, mala som vianočnú večeru a na ďalší deň bol nálet na rôzne pečené dobroty od babky, to bolo všetko, pretože my doma nepečieme. Ak ale niekedy vybočím a doprajem si "junk food" alebo niečo čo normálne nejem, cítim sa potom dosť ťažkopádne a bez energie. Najradšej mám keď sa môžem prepchávať nejakými zdravými dobrotami, aj tak si tie nezdravé jedlá dávam len vtedy keď naozaj "musím". Páči sa mi že si to takto rozpísala, naozaj to bolo zaujímavé čítať takto deň po dni :) Myslím že teraz už si na pohár so šľahačkou dlho ani nespomenieš a určite budeš mať ešte viac chuti do zdravého jedla :) No a samozrejme gratulujem ku drepu s vlastnou váhou!

    OdpovědětVymazat
  31. U mě to proběhlo dost podobně (teda až na to, že přežíračka byla "jen" na Silvestra a Nový rok) a ještě teď se z toho moje tělo nemůže vzpamatovat :D :/ A s pletí to mám uplně nastejno..grr.. Navíc mám od té doby migrény a nevím jestli to je přemírou alkoholu nebo tou horou nezdravého jídla, ale mám stále žízeň jako trám, přitom denně vypiju třeba 3 l vody!

    Já už jsem se taky tak trochu poučila a velice ráda zůstanu u mých milovaných kašiček, zeleninky a sojového masa :D

    OdpovědětVymazat
  32. Někdy je prostě potřeba to tělo pěkně zmást:D To se ti asi pěkně podařilo. Někdy je prostě třeba ujistit se, že ta cesta kterou jdeme je ta správná;) (kdybych tohle všechno snědla, asi bych vážně umřela:D)

    OdpovědětVymazat
  33. Díky za tenhle článek a experiment, je to prostě do písmenka přesné, vím z vlastní zkušenosti :)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář. :-)