* Motivace ke cvičení

Nějak mě v poslední době začalo bavit překládání článků, a proto se budu snažit zde rozšiřovat články volně přeložené z všemožných zahraničních serverů. Tentokrát to bude opět článek od Zuzky Light, který se na jejím webu objevil sotva před týdnem. Musím říct, že s ní opět naprosto souhlasím, a proto si zde tento názor zaslouží své místo. Již jeden článek od Zuzky jsem zde překládala, a pokud se v brzké době objeví opět nějaký další zajímavý, rozhodně o něj nepřijdete. :)) Jak jste na tom s motivací vy?

Zhruba před dvěma týdny jsem měla to potěšení setkat se s fitness Madonnou Jillian Michaels tady v Los Angeles. Byla jsem opravdu šťastná, protože to byl závěr její šňůry Maximize Your Life, kterou jsem chtěla aspoň na chvíli vidět. Rozdávala rady v oblasti stravy, cvičení a postoje, který musíte zaujmout, abyste se pohnuli z místa a dosáhli svých cílů. Kromě toho, že s námi ostatními sdílela všechna svá moudra a rady, byla také upřímná při sdílení svých vlastních postojů ve stravě a cvičení. Konkrétně jedna věc, kterou řekla, mi utkvěla v paměti. Zeptala se, kolik z nás si doopravdy užívá cvičení. Byla jsem jedna ze tří lidí, kteří zvedli ruku. Rozhodně mě to nepřekvapilo. Z vlastních zkušeností vím, že lidé neradi cvičí. Dokonce i Jillian Michaels, jedna z největších fitness odborníků na světě, říká, že nesnáší cvičení, a to, co ji nakonec nakopne, jsou výsledky, kterých díky tomu dosáhne. Pěkný zadek, malá velikost džínů, přínos pro její zdraví, dlouhý život, větší sebevědomí a vše ostatní, nač si jen vzpomenete.

Možná jsem jedna z těch magorů, kteří si doopravdy cvičení užívají. Nebo jsem možná vymyslela nějaký recept, který funguje a pomáhá mi dotáhnout to do konce bez zbytečných výmluv. Stejně jako ostatní, také mám problém zvednout svůj zadek z pohovky, ale našla jsem si dostatek důvodů, proč bych měla svou lenost překonat a vystoupit ze své vlastní komfortní zóny. Moje důvody nejsou příliš rozdílné od těch vašich. Také chci mít hezký zadek, six pack, pěkné nohy, úzké džíny, krásnou pokožku, zdravou barvu v obličeji, mnoho energie, mladistvý vzhled, hodně síly, více sebevědomí, a ze všeho nejvíce chci být zdravá, abych mohla mít za několik let mohla mít miminko.

Takže kdykoliv si uvědomím, že cvičení oddaluju, vzpomenu si na všechny ty důvody, proč chci cvičit, a pak si procházím všechny výhody mého cvičení. Moje tréninky trvají obvykle čtvrt hodiny, což opravdu nezabírá příliš mnoho času, a navíc je to chvilka na to, abyste se cítili jako při mučení. Další věc, kterou mám na svých trénincích ráda, je to, že zahrnují cviky, které jsou zábavné, zato představují jistou výzvu. 15minutový trénink se stává zábavnou hrou a je to doba, kdy si moje mysl může odpočinout. Něco jako meditace. Jsem ten typ člověka, pro kterého bylo vždy nesmírně těžké si jen tak sednout a meditovat tím, že se budu soustředit na svůj dech. Je to těžké. Nechápu, jak to lidé dělají, jen sedí a na nic nemyslí. Moje mysl prostě nedokáže vypnout a dát si pauzu, takže se raději negativní energie zbavuju při svých trénincích, a pak si užívám té úlevy, která přichází hned po posledním opakování. Toto je moje meditace, kterou miluji, a které se za žádnou cenu nevzdám.

Nabízí se otázka, máte to taky tak? Co když prostě necítíte při cvičení totéž? Co když to pro vás není zábavné? Pokud se neumíte do tréninků vcítit a jen odpočítáváte vteřiny do konce, jen aby to už skončilo, potom potřebujete opravdu velkou motivaci a dostatek důvodů, které vás nakopnou, nebo si najděte takový druh cvičení, který vás bude skutečně bude bavit. Napište si je, a pokud vás to nepřiměje jednat, potom potřebujete najít ještě lepší důvody a zajímavější způsoby, jak se udržet ve formě. Snažte se být kreativní, jak jen to bude možné, a dejte mi vědět, na co jste přišli.

---

Osobně mohu s rukou na srdci a štěstím v duši říct, že cvičení je pro mě naprosto totéž, co pro Zuzku. Je to pro mě jediný způsob odreagování se, který funguje. Již několikrát jsem zkoušela praktikovat jógu, ale vždy mi přišla poněkud nudná a nezáživná (i když nepopírám, že se jí stále snažím přijít na chuť, jednou to určitě přijde :)). Když jdu cvičit, tak pokaždé s tím, že do toho dám maximum. Upřímně naprosto nesnáším jakoukoliv komunikaci v průběhu svých tréninků, maximálně pozdravím své známé, ale na debaty mě neužije. Ani v době přestávek (které jsem teď snížila na půl vteřiny, a naštěstí se za tak kratičkou dobu dá sotva prohodit pár slov), kdy se potřebuju soustředit sama na sebe, na své tělo, na svůj dech, na dostatečných odpočinek před další sérií. Dokonce jsem objevila super fígl se sluchátkami, takže už si pravidelně nosím mp4 přehrávač a zjistila jsem, že člověk se sluchátkami v uších skutečně okolí odrazuje, juchů!

Ale zpět k tématu. Opravdu fyzicky náročné cvičení je pro mě tím pravým ořechovým! Nejvíc zbožňuji tu následnou únavu, kdy nemáte čas nad čímkoliv přemýšlet, cokoliv řešit, prostě si jen užíváte toho pocitu, že jste do svého tréninku dali opět maximum. ♥

A musím se přiznat, že zvednout zadek a jít cvičit, mi teda vůbec nečiní potíže, i když si občas říkám, zda to není divné. Co se týče disciplíny v oblasti tréninků, tam je na mě stoprocentní spoleh. Horší je to se stravou, kterou si to vždycky pokazím. Mlsná huba.

Kdybych však měla zmínit nějaký druh motivace, který mi při cvičení pomáhá, určitě to jsou moje výkony, o tom žádná. Když vidíte pokroky, ať už se jedná o větší váhy, delší výdrž, pěknější vzhled vašich tělesných partií, menší zadýchání se při kardiu apod., není v ten okamžik hezčí odměny. :)) Jistým druhem motivace je pro mě také hudba. Holt když to pořádně osolím, rázem jsem jako Superman, který by zbořil celé fitko. :))

Co motivuje vás? 
Musíte se do cvičení nutit, nebo vám to jde tak nějak samo?