sobota 16. února 2013

* Hřeším, hřešíš, hřešíme


Dnešní článek je spíše takový "kecací". Již nějakou dobu jsem svou pozornost začala zaměřovat na jednu z věcí, která se u vás na blozích často objevovala. A proto jsem se rozhodla pro krátkou úvahu na toto téma. Oč půjde? O hříchy. Má cenu na ně stále upozorovňova, trápit se jimi, či se za ně dokonce nějakým způsobem trestat? Ne!

Vy a vaše hříchy
U spousty z vás jsem si všimla, že se na vašich stránkách objevují červené řádky, ve kterých čtenářům sdělujete své prohřešky v daném dni. Nutno však dodat, že právě tyto ošklivé červené řádky jsou mnohdy negativním signálem pro váš mozek a vaše tělo celkově. Mozek si uvědomuje, že někde udělal chybu a velmi dobře si dané věci do budoucna zapamatuje. Už v dřívějším článku jsem se zmiňovala o tom, že není zcela vhodné svému mozku dávat pokyny typu "Nesmím udělat chybu!", "Nedokážu to." a další, ale snažit se to nahrazovat slovními spojeními jako "Vše udělám správně.", "Mám na to!" a podobné. Pokuste se nad tím trošku popřemýšlet. ;)

Hřeším, hřešíš, hřešíme
V tomto článku bych se ráda zaměřila na prohřešky nás všech. Nikdo z nás není bezchybný, proto je třeba se na to dívat s nadhledem a brát to sportovně. Nevím, jak ten svůj červený prohřeškový řádek vnímáte vy, ale pokaždé, když ho na vašich blozích zahlédnu já, působí na mě velmi negativně. Vnímám ho zkrátka jako něco, co signalizuje vaši chybu, vaši nedokonalost, vaše zklamání ze sebe samého/samé. Chápu, že mnozí z vás mají pocit, že tento řádek je jistým selháním, chybou, která se nedá napravit, a která byla nenávratně udělána. Jenže ono tomu tak není. Jsou to pouze zažité předsudky, je to váš osobní dojem. Na druhou stranu musím uznat, že pro mnohé mohou právě tyto signalizující rudé řádky znamenat jistou motivaci, a to především kvůli tomu, že se právě těchto chyb do budoucna budete snažit vyvarovat, že zkrátka již více nebudete chtít mít tyto řádky ve svých příspěvcích. I přes to všechno si myslím, že pokud jste něco, co se vám posléze příliš nelíbí, udělali, pokud jste např. snědli právě tu tyčinku Snickers, kterou jste si na začátku svého hubnoucího plánu zakázali, tak jste to zkrátka udělat chtěli. Tělo se vás mnohdy neptá, jestli smí nebo nesmí, důležité je si proto uvědomit, že vše záleží na vašem mozku, na tom, jaké pokyny váš mozek vyšle vašemu tělu. Snažte se naučit ho ovládat.

Pozitivní přístup
Pokud už k nějakému takovému osobní selhání u vás dojde, snažte se to nevnímat jako něco tragického. Člověk má tendenci poté zatracovat sám sebe, což uznejme, opravdu není ta správná cesta. Pokuste se to brát jako krok vedle, který jste udělali nedopatřením, ale nehledejte problémy tam, kde nejsou. Jak se říká "Chybami se člověk učí." Chápu, že pro mnohé z vás je velká katastrofa, když si na oběd místo brokolice s brambory dáte vepřový řízek a hranolky, ale jistě jste k tomu měli své důvody, ať už jsou jakékoliv. Důležité je se naučit vnímat všechny vaše činy jako součást vašeho já. 



Neřiďte se zaručenými recepty
Spousta z vás má nutkání zkoušet všechny zaručené recepty na hubnutí, které jsou právě in. Říkám vám, vykašlete se na to. Existuje velká spousta odborné literatury, ve které najdete krásně shrnuty pravidla zdravého stravování a všeobecně zdravého životního stylu. Nač se trápit mléčnou dietou, když stejně naberete shozená kila zpět? Pokuste se zůstat neovlivnění všemi těmi žvásty na stránkách pro ženy, vykašlete se na přízemní názory vašich kamarádek, které vás zasvěcují do těch nejnovějších diet podle hollywoodských hvězd. Jděte svou vlastní cestou, najděte si věrohodné materiály, podle kterých se naučíte zdravě žít. Vězte,  že zdravý životní styl je běh na dlouhou trať. Není to o tom, že vám někdo předloží seznam toho, co smíte, co nesmíte, co musíte, co nemusíte. Důležité je se aktivně zapojit. Jde přeci o vaše tělo, proto musíte projevit zájem. 

Já a mé prohřešky
Nic z toho, co neudělám úplně dle svých představ, rozhodně nevnímám jako svou osobní chybu. Snažím se k tomu stavět s nadhledem. Mám takový názor, že pokud jsem to udělala, tak jsem to tak zkrátka udělat chtěla, a nic se na tom nezmění ani poté, co danou věc učiním. Dalším důvodem k prohřeškům může být prostá slabost, nedokázala jsem se ovládnout, podlehla jsem. Opravdu to není nic nepřirozeného, stává se to dnes a denně, a to i lidem, kteří mají silnou vůli. Občas si říkám, že se možná člověk ani ovládnout nechce. :)) Rozhodně se však kvůli svým chybám v oblasti zdravého životního stylu nezačnu stresovat, netrápím se, ani nemám výčitky (nebo se alespoň snažím je nemít :)). Řeknu vám, kousek čokolády nebo jeden den odpočinku navíc mě opravdu nezabije. Naopak si ve chvílích, kdy své zásady poruším, říkám, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Snažím se dělat věci tak, aby vyhovovaly hlavně mě a mému tělu. Mám chuť na něco sladkého? Proč bych si kousek nedala. Nechce se mi dnes cvičit, protože jsem si předevčírem dala pořádně do těla, a jsem z toho stále unavená? Prostě si ještě odpočinu. Zkrátka si chci svůj život přizpůsobovat sama sobě, chci cvičit dle svého tréninkového plánu, chci jíst dle svých chutí a nálad, chci se zaměřovat pouze a jedině na sebe a své tělo. Proč bych se měla trápit tím, že má kamarádka v tomto týdnu cvičila již 4x a já teprve 2x? Proč bych se měla tlouct do hlavy za to, že ona celý měsíc nesáhla po čokoládě a já už ji měla 3x? Ne! Nenechte se ovládat ostatními, přizpůsobte si vše pouze sobě, nekopírujte ostatní. Vždyť je to váš život, vaše tělo. Proč mu budete nutit něco, co mu nevyhovuje? Proč se pořád řídíte podle ostatních? Chutná vám ovesná kaše více s cukrem? Lžička cukru navíc přeci ještě nikoho nezabila. Nenuťte si umělá sladila, když vám nechutnají. Naučte se kompromisům, experimentujte, poznávejte své tělo, žijte si svůj život!

Co z toho plyne?
Nerada bych tímto článkem někoho nabádala k tomu, aby si denně dával čokoládu, cpal se hamburgery, lil do sebe skleničky vína a za rohem pokuřoval cigarety, protože to přeci ještě nikomu neuškodilo a jednou za čas, proč ne. Vy víte, že toto není ta správná cesta. Účelem tohoto článku bylo, abych vám sdělila svůj názor na vaše červené řádky, které si často tolik vyčítáte a jste z nich tolik nešťastní. Není důvod. Každý dělá chyby, proto se naučte těch chyb dělat méně, naučte se, jak těm chybám předcházet. Říkala jsem to již v předcházejících článcích, ale toto heslo je prostě tolik výstižné, že si ho neodpustím ani na závěr toho dnešního příspěvku. Naučte se vnímat hlas svého těla, neřiďte se jen hlavou, ale hlavně svým srdcem.




Co vy a vaše hříchy? Jak je vnímáte, jak se k nim stavíte?

Hezkou sobotu!
Kriss

19 komentářů:

  1. s celým článek souhlasím, nedávno jsem svůj názor o sladkostech taky psala:)
    každý den po obědě si dám kousek čokolády, a že bych to brala jako hřích? ani náhodou! hodně cvičím, jím jinak zdravě, tak proč si ten život taky trochu neosladit :)

    OdpovědětVymazat
  2. Článek typicky o mě..Snažím se od "lynčování sebe sama za chyby" odprostit, ale zatím mi to moc nejde. A proto i dnes už proběhlo klasické "jsem hrozná, podlehla jsem"...ale i díky tomuhle článku vidím, že nejsem sama, komu se to stává a proto nasadím úsměv, mávnu rukou a přidám trochu na pohybu, čímž mlsnou vyrovnám a napravím. Mým heslem je "ZA JEDEN DEN MLSÁNÍ JEŠTĚ NIKDO NEPŘIBRAL" a "VŠECHNO SE DÁ NAPRAVIT" ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Máš pravdu:). Někdy mi přijde, že jsou z toho holky fakt na nervy, že si vzaly něco sladkýho:). Ale přece, když mají pohyb a jinak jí normálně, tak tohle nemůže zkazit jejich výsledky a snažení. Podle mě nejlepší citát je "nic se nemá přehánět". Člověk musí myslet na sebe:).
    Mně přijde dobrý, když si občas člověk zahřeší:). Akorát někteří lidé zahřeší jednou a už se toho nezbaví:/.

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkný článek. Já se za hříchy netrestám, spíše mám jen z toho blbý pocit. Celý týden moje tělo třeba nemá na nic chuť a pak mě zahrne velkými chutěmi a ty neodbudu jen kouskem čokolády. Což je trochu problém. Takže můj cíl je naučit se ovládat a dávat si opravdu jen ty kousky čokolády, či sladkého. Jinak mě nikdy nenapadlo řídit se podle nějakých diet, protože každému sedne něco jiného, navíc se všude píše, že diety nepřináší dlouhodobé zhubnutí. :) Červených ¨řádků jsem si nikdy nevšimla, ale na mě by to spíše působilo tak nějak motivačně. Já bych tak dala sama sobě najevo, že příště se musím více držet. Nevím, jak jinak to vysvětlit. :)

    OdpovědětVymazat
  5. To je krásné jak to bereš :) Já teda červená řádky nemám, ale když sním něco co nebylo v plánu, tak z toho pořád mám výčitky :( Ale už né v takové míře, jako kdysi :) ale to je možná tím, že teď mám silnější vůli a jím lépe :)

    OdpovědětVymazat
  6. Krásný článek a souhlasím :) I když jsem si k tomu musela dospět, stále jsem mívala tendence k tomu, že když jsem si dala jen sebemenší sladkost, řekla jsem si, že už je celý den stejně ztracený a ztláskala jsem vše, co jsem měla po ruce... Je to samozřejmě kravina, ale vše se člověk musí odnaučovat postupně :)

    OdpovědětVymazat
  7. No já mám za včerejšek deset červených řádků. Jasně, sem tam něco nezdravého není problém a nemá cenu se tím zaobírat, ale z toho, že jsem včera jedla až k prasknutí jsem fakt smutná, ale co už nadělám, jedu dááál :)

    OdpovědětVymazat
  8. Super článek, taky můžu jenom souhlasit :) Já si vždycky najdu nějakou "výmluvu" proč se na sebe za to hřešení nezlobit. Vždycky je to z mé vlastní vůle a nějaký důvod k tomu prostě je. Navíc tak nerada čtu na blozích negativní příspěvky, červené věty apod. a proto se snažím podobné věci ani nepsat a spíše hledat všude jen to pozitivní.

    No a tvá poslední věta to vše vystihuje dokonale. Sama se jí snažím řídit :)

    OdpovědětVymazat
  9. skvělý článek! dřív jsem se cítila strašně provinile, když jsem se přejedla něčím sladkým a tučným nebo když jsem necvičila..teď ale už na sebe umím být hodná a dokážu si odpustit spoustu věcí..je to mnohem lepší! :)

    OdpovědětVymazat
  10. krásný, po včerejším náletu na arašídové máslo se lžičkou jsem si prostě tohle potřebovala přečíst...díky!

    OdpovědětVymazat
  11. Moc pěkně napsaný článek a naprosto s tebou ve všem souhlasím!:) Není dobré se neustále s někým porovnávat, vždyť jsme přece každý originál.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc pěkný článek..hlavně ten obrázek mluví za vše..dva roky mi trvalo než jsem tak nějak zvládla ovládat své chutě..:D Naštěstí jsem se naučila hřešit zdravě, takže z toho už nemám tak blbý pocit jako dřív :)

    OdpovědětVymazat
  13. naprosto souhlasím!
    mám to stejně a že já hřeším často, kousanec do toastu od přítele, kousek čokolády sem a tam..ale proboha:) váhu už mám stejnou tak dva roky, spokojená jsem, i s tím,co v zrcadle vidím...
    pořád si říkám, je mi 18..metabolismus jede tak jak má a na světě je spoustu dobrých jídel, která ještě chci ochutnat a ne všechny se řadí do kolonky superzdravá.. možná je to tím,že jsem se nikdy nesnažila sama od sebe zhubnout nebo si něco odpírat..zhubla jsem sice nehezkým způsobem, ale ani tehdy jsem si velkou porci špaget s parmazánem neodepřela:) sice si jí teď nevezmu, ale jen abych ukázala, jak jsem hubla a jak to mám v hlavě dané..snad to dává alespon trochu smysl:D

    OdpovědětVymazat
  14. Jo tak tohle je článek o mě! :D
    Dnes už jsem větší optimistka než dřív. Třeba den něčím pokazím, ale už to nedorážím až do večera naštěstí. Jenže další věc je to, že obdivuju holky, co si dají čtvereček čoko po obědě a víc ne. To už jsem totiž zkoušela a skončila jsem vždycky u dvou řádek tabulky...tudy pro mě opět cesta nevede. A o alternativách jako je místo čoko banán se taky nedá mluvit. Když mám chuť na čokoládu a dám si banán, stejně to zkončí tak, že po té čoko dodatečně šáhnu taky :D Jenže je prostě fakt, že bych někdy měla celý týden úplně krásný, protože občas sáhnu po nějakém hnusu třeba z blbosti jako je lenost přípravě jídla apod. Rozhodně zas moje červené řádky tolika nehrotím. Prostě si je označím abych viděla už na první pohled, zda jsem byla spíš šikovná, nebo ne.

    OdpovědětVymazat
  15. Tak s tvojím článok úplne súhlasím. Spočiatku som mala problém prijať, keď som zjedla niečo, čo som nemala, čo som si nenaplánovala. Obviňovala som sa, mučila sa, bola schopná nenávidieť sa a trestať sa za to. Teraz to vnímam ináč. Viac s nadhľadom. Každý mesiac mám deň, kedy do seba napchám všetko, na čo mám chuť (síce to vyzerá, ako keby som sa v ten deň prejedla, ale nie je to tak.. vždy iba toľko, koľko telo vládze) a tak sa celý mesiac venujem svojej strave, tešiac sa na ďalší deň, kedy to poruším. A vyhovuje mi to. Konečne som prestala jedávať pomimo to, čo som v skutočnosti ani nechcela. Keď si dám raz do mesiaca niečo, čokoľvek na čo mám chuť, uspokojí ma to na celý mesiac. :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Pro mě je hřích odepřít si něco hříšně dobrého :D Jasně, že mě někdy přepadnou výčitky, ale to poté, co místo kousku sním pořádný kusanec :D Mohla bych se podepsat pod každou tvou větu :)

    OdpovědětVymazat
  17. taky souhlasím, předtím jsem si dělala nervy za každý kousek a teď? No dobráá, tak jsem si dnes večer dala čokoládu proboha, svět se nezboří
    Protože vím, že když si z toho člověk něco dělá tak se stanou dvě věci: buď si nandá ještě víc a je mu pak špatně, a nebo má zkažený zbytek dne.
    Takže když se mi to náhodou stane řeknu si: ,,á, dneska ses asi nestravovala tak jaks měla, pozor!" ale zbytečně neupadám do depresí, to nemá cenu :)

    OdpovědětVymazat
  18. Krásné, rozumné názory :) moc krásně se to četlo, Kriss a naprosto s Tebou souhlasím!!!!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za Váš komentář. :-)